Vít Zouhar / Vít Zouhar, Karla Zouharová a Tomáš Hanzlík

Noci Dnem (2005 / 2008)

Opera na motivy fragmentu J. W. Goetha Der Zauberflöte zweiter Teil
/ An opera based on a fragment Der Zauberflöte zweiter Teil by J. W. Goethe

Hudba / Music: Vít Zouhar Aranžmá / Arrangement: Vít Zouhar a Tomáš Hanzlík Libreto / Libretto: Vít Zouhar, Karla Zouharová a Tomáš Hanzlík Režie a design / Stage Director and Design: Rocc Dirigent / Conductor: Tomáš Hanzlík Umělecké nastudování / Rehearsed by: Tomáš Hanzlík Kostýmy a scéna / Costumes and Set: Rocc Obsazení / Scoring: S,A,A,T,T,B, SSA, TBB, AAA, - 2Sax/2Cl, 1Chit., 1Cb, 1Perc Monostatos / Sarastro - Pavel Maška Královna noci - Jana Synková Tamino - Jan Ondrejka Pamina - Markéta Večeřová 3 Dámy - Alice Kučerová, Šárka Drobňáková, Věra Šimúnová 3 Pánové - Radek Koňárek, Rostislav Baláž, Lukáš Polanský   Dětská opera Olomouc, umělecký vedoucí Tomáš Hanzlík Papageno - Karel Fiala / Daniel Rusek Papagena - Marie Nakládalová 3 géniové - Patrik Šindler, Štěpán Maška, Julie Synková   Ensemble Damian, umělecký vedoucí Tomáš Hanzlík Martin Stánec - saxofon, klarinet; Pavel Krchňák – saxofon, Jiří Taufer – kytara; Michal Reich – kontrabas; Aleš Slaměník – bicí

Několik poznámek k opeře Noci Dnem

V roce 2005 jsem byl vyzván Národním divadlem v Brně, abych pro slavnostní znovuotevření brněnské Reduty zhudebnil fragment Goetheho pokračování Kouzelné flétny. Rozhodl jsem se zvolit co nejjednoznačnější hudební jazyk, který nikoho nenechává na pochybách a může také diváka bavit. Na tento záměr navázala také nová adaptace opery, kterou jsme realizovali společně s Tomášem Hanzlíkem pro Ensemble Damian, Dětskou operu Olomouc a festival Opera Schrattenbach v roce 2008. Hudební jazyk kombinuje minimalismus s hudební rétorikou a klasicistními gesty. Nikoli citace hudby 18. a 19. století, nýbrž její gesta spojovaná s minimalismem. Mozartovský ohlas zůstává jen v charakterech rolí Papagena a Papageny. K námětu jsem přistupoval jako k textu, který určuje tvar a děj nové opery, nikoli detaily jednotlivých scén. V Goetheho fragmentu jsou mnohé scény naznačené pouze scénickými poznámkami. Scénu, kdy Pamina naříká nad svým dítětem a odhodlaně se postaví své matce, Královně noci, Goethe naznačil například jedinou scénickou poznámkou, v níž skladateli doporučil, aby vyjádřil co možná nejvíce proměnlivých afektů. Z této jediné scénické poznámky vznikla Paminina árie Nářky smutek a 5. scéna.

Opera je rozčleněna do dvanácti afektově protikladných částí, které odpovídají původnímu průběhu děje. Jsou v ní zesíleny motivy mocenských her, dramatický konflikt mezi temnotou (zlem) a světlem (dobrem), a toužebným očekáváním dětí. Zatímco Goethe, nadšen Mozartovou a Schikanedrovou operou Kouzelná flétna koncipoval libreto jako pokračování úspěšného singspielu, opera Noci Dnem zdůrazňuje svébytný dramatický příběh o zrození, intrikách a mocenských hrách. Nové libreto jsme společně s mou ženou Karlou psali ve vztahu ke konkrétní hudbě. Je kombinací úryvků překladu Goetheho fragmentu Der Zauberflöte zweiter Teil s nově vzniklým textem, kdy abstrakce a rytmus slov je často důležitější, než jejich význam. Pro obnovenou inscenaci v roce 2008 libreto doplnil Tomáš Hanzlík novým textem v 11. a 12. scéně.

Klíčový je svár mezi dobrem a zlem, pohádkový příběh, v němž temnota noci se promění v jas dne a zakleté Paminino dítě procitne. Všechny scény vedou k tomuto radostnému finále. Současně je to příběh inscenovaný, pouhá hra na drama mezi dobrem (Pamina) a zlem (Královna noci). Když Královna noci zvolá: "Kdo mě to volá, kdo mě to ruší?", je to obdoba zvolání dřevěné loutky ze Švankmajerova filmu Lekce Faust, která volá "Fauste, Fauste!". Nikoli zvolání, ale hra na zvolání. Loutkové theatrum mundi.

Inscenace Národního divadla v Brně byla nominována na inscenaci roku 2005. Rudolf Chudoba o ní natočil dokument Kouzlo jedné flétny (ČT 2006). Nové nastudování opery s Ensemble Damian a Dětskou operou Olomouc bylo nominováno na hlavní cenu festivalu Opera 2009 Praha.

Obsah opery

Monostatos přichází se svou družinou dam ke Královně noci (Introdukce). Oznamuje, že se jim podařilo uchvátit Paminina a Taminova syna do její moci (1. Povstaňte). Královnina kletba však odolává Sarastrově ochraně. Netuší, že Monostatos je převlečený Sarastro, který se pomocí intriky snaží nad ní zvítězit. Královna noci sesílá na zem nářky a mraky, aby zahalily zemi temnotou. V hradu Tamino naříká nad ztraceným synem a vzývá bohy, aby ho chránili (2. Kráčíme a slyšíme). Suita jinochů kráčí s rakví, v níž je syn uzavřen. Pouze pohyb udržuje dítě při životě. Mezitím

se v lese radují Papageno s Papagenou z úspěšného lovu a malých Papagenů (3. Papageni, tuční ptáčci). Sarastro je bohy vyslán z kláštera (4. Sarastrovo loučení) a svými kouzly připravuje nic netušící dvojici na záchranu dítěte. Pamina v hradu naříká nad osudem, který ji vyrval syna z náruči (5. Nářek Paminy) a plna odhodlání chce vzdorovat všem úkladům. Kletba je však silnější a Pamina i Tamino jsou omámeni. Papageno s Papagenou chtějí radostnou novinu o jejich právě narozených dětech sdělit Pamině a Taminovi (6. Papageni). Budí je a nevědomky je tím osvobozují z královniny kletby (7. Procitnutí). Pamina s Taminem jsou odhodláni společně své dítě zachránit. Družina dam oznamuje příchod kněží, kteří sdělují, kde se nachází jejich syn. (8. Příchod kněží). Královnini strážcové u rakve opakují „soudíme, trestáme“ (9. strážcové). Královna se snaží všemožně Pamině a Taminovi zabránit, aby svého syna získali zpět (10. Noci Dnem). Pamina však chráněna mateřskou láskou překonává veškeré nástrahy. Společně pak všichni opakují: „Chlapec nás slyší a už se probouzí“. Kletba ustupuje a všichni na něj v úžasu hledí. Chlapec promlouvá: „Jsem to, jsem to já“ (11. Jsem to já). Finále (12.) je oslavou Papageny a Papagena, kteří zdánlivě mimoděk zachránili dítě i zemi před temnotou a zlobou Královny noci.

Autor

Vít Zouhar (1966), hudební skladatel, muzikolog a vysokoškolský pedagog. Hudební vzdělání získal v mládí od svých rodičů. Skladbu vystudoval na Janáčkově akademii múzických umění v Brně (Ištván, Piňos) a na Hochschule für Musik u. darstellende Kunst Graz (Pagh-Paan, Pressl), muzikologii na Masarykově univerzitě v Brně. Disertaci obhájil na JAMU v Brně, habilitoval se na Ostravské univerzitě. Kompoziční kurzy absolvoval na Accademia Chigiana v Sieně (Donatoni) a v Darmstadtu (Cage, Xenakis). Je autorem oper Coronide (2000) a Torso (2003, společně s T. Hanzlíkem), které uvedlo Národní divadlo v Praze, Teatro Asioli Corregio  a opery Noci dnem (2005), jež vznikla na objednávku Národního divadla v Brně. Jeho balet Wide Crossing (1996) nastudoval Opernhaus Graz a die theater Künstlerhaus Wien. Na objednávku Národního divadla v Praze vytvořil v roce 2009 hudbu k inscenaci J. A. Pitínského Radúz a Mahulena Julia Zeyera. Mnoho jeho skladeb vzniklo z podnětu souborů Dama Dama, Ensemble Damian, Duo Ardašev, Malle Symen Quartet ad. a festivalů Baroko Olomouc, Poesiefestival Berlin, Concentus Moraviae, Expozice nové hudby Brno, Forfest Kroměříž, Mladé pódium ad. Zouharovy orchestrální skladby zazněly v rámci abonentních cyklů Filharmonie Brno, Moravské filharmonie Olomouc, Filharmonie Bohuslava Martinů, Plzeňské filharmonie ad. Jeho komorní a orchestrální skladby byly provedeny na festivalech Pražské jaro,  Schleswig-Holstein-Musik-Festival, Hörgänge Wien, Mélos-Etos Bratislava, Ostravské dny nové hudby, Mezinárodní hudební festival Brno, Forfest, Music of our Age Budapest, Baroko Olomouc, Janáčkův máj aj. Skladby vyšly na několika CD a jsou uváděny v médiích.  Zouhar je držitelem řady skladatelských  cen (Musica Nova, Generace, OSA, ČHF). Jako hostující skladatel působil ve Werkstadt Graz a na IEM Graz. Pravidelně spolupracuje se soubory DAMA DAMA a Ensemble Damian. V roce 2004 vydal monografii Postmoderní hudba? Německá diskuse na sklonku 20. století. Jeho teoretické práce jsou zaměřeny na problematiku hudby 20. století (minimalismus, hudební postmoderna). Pro IEM Cube ve Štýrském Hradci rekonstruoval prostorovou verzi elektroakustické skladby Poème électronique Edgarda Varèseho (2003). Podílí se na přípravách kritického kompletního vydání děl Bohuslava Martinů. Je místopředsedou správní rady Nadace Bohuslava Martinů. V roce 2008 vydává společně se Zdeňkem Zouharem knihu Dear Friend: Bohuslav Martinů's Letters to Zdeněk Zouhar. Zouhar inicioval vznik programu Slyšet jinak, který je zaměřen na komponování v hudební výchově. Od roku 1992 přednáší na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.

O inscenátorech

Rocc (1979), operní režisér a výtvarník, narozený v Lublani (Slovinsko). Jeho umělecké jméno je poctou Marii Mrázkové, Roccově profesorce herectví. Operní režii vystudoval u Aleny Vaňákové na Janáčkově akademii múzických umění v Brně (1998-2003) a stal se tak prvním a jediným diplomovaným operním režisérem ve Slovinsku. Postgraduálně studoval scénografii u Lawrence Wallena na Hochschule für Gestaltung und Kunst Zürich (Master) a u rosalie na Hochschüle für Gestaltung Offenbach am Main (2003-06). V současné době pokračuje v doktorském studiu historické antropologie výtvarného umění na Fakultě postgraduálního humanistického studia v Lublani. Získal stipendia Ministerstva kultury Slovinské republiky a Zoisovy nadace pro mladé talenty, podporovala ho také Slovinská akademie věd a umění.

V Komorní opeře Janáčkovy akademie inscenoval Pergolesiho Služku paní (1999) a novodobou světovou premiéru opery Alessandra Scarlattiho Šlechetná láska (2002), v Národním divadle v Lublani uvedl operní pohádku Princezna na hrášku Ernsta Tocha (2003). Po úspěšných premiérách komorních oper Josefa Berga Eufrides před branami Tymén a Snídaně na hradě Šlankenvaldě v Brně, zavítal Rocc v roce 2004 poprvé do Narodního divadla v Praze, kde v rámci projektu „Bušení do železné opony“ inscenoval světovou premiéru opery MrTVÁ? Markéty Dvořákové a Iva Medka. MrTVÁ? byla v minulém roce prezentována na renomovaném mezinárodním festivalu soudobé hudby „50. Warszawska Jesień“ v Polsku.

V sezoně 2005/06 přednášel Rocc jevištní pohyb & interpretaci na pěveckých a operních dílnách v německém Freyungu, kde s klavírem režíroval komickou operu Alberta Lortzinga Zkouška na operu a singspiel Franze Schuberta Spiklenci aneb Domácí válka. V Národním divadle v Brně inscenoval poprvé světovou premiéru minimalistické opery Noci Dnem Víta Zouhara (2005), komponované pro slavnostní otevření rekonstruovaného divadla Reduta. Záznamy z představení mohli diváci shlédnout také v dokumentárním filmu Kouzlo jedné flétny, který natočila Česká televize. V minulém roce vytvořil inscenaci další úspěšné světové premiéry opery Lacrimae Alexandri Magni Tomáše Hanzlíka, která vznikla na objednávku pražského Národního divadla. Na jaře tohoto roku v Národním divadle Brno avantgardním způsobem režíroval operu Philipa Glasse Kráska a zvíře. Poslední jeho inscenace byla světová premiéra hudebního dramatu Macbeth Michala Košuta v brněnské Redutě v rámci festivalu Moravský podzim 2008.

Rocc je zároveň autorem mnoha dalších projektů (instalace, tanec, nová média), jeho práce byly k zhlednutí v České republice, Slovensku, Slovinsku, Polsku, Švýcarsku, Rakousku a Německu, kde také pravidelně spolupracoval jako scénograf v Leipziger Tanztheater. Je zakladatelem souboru „postopera.forma“ se zaměřením na post-dramatickou hudebně-divadelní estetiku, první projekt tohoto souboru právě vzniká. V sezoně 2007/08 působil jako operní dramaturg v slovinském Národním divadle v Mariboru. Od roku 2010 je uměleckým šéfem a dramaturgem opery Národního divadla Brno.

 

Tomáš Hanzlík (1972) – skladatel a muzikolog, je uměleckým vedoucím Ensemble Damian, Dětské opery Olomouc a zároveň impresáriem vlastního kočovného divadla Theatrum Schrattenbach. Je absolventem kateder muzikologie a hudební výchovy Univerzity Palackého v Olomouci. V roce 1998 založil v Olomouci hudební festival BAROKO, který se soustavně zaměřuje na uvádění novodobých premiér neznámých děl. Tématem jeho disertace byla hudba piaristických skladatelů 17. a 18. století. České i latinské texty piaristů pak využil i při kompozici řady vlastních oper. Vedle pedagogické činnosti se věnuje kritickým edicím staré české hudby a pravidelně koncertuje jako dirigent, vokalista a hráč na smyčcové nástroje. S Ensemble Damian uvádí vedle staré hudby a vlastních děl také soudobé autory z minimalistického okruhu. V roce 2004 provedl v řadě Bušení do železné opony Národního divadla v Praze opery Yta innocens, Torso a Coronide, v řadě Barokní opera a oratorium pražského FOK operu La Nascita del Diamante. V listopadu 2006 nastudoval českou premiéru opery Three Tales Steva Reicha. Na objednávku Národního divadla v Praze složil latinskou operu Lacrimae Alexandi Magni, jejíž premiéra se uskutečnila 25. ledna 2007 ve Stavovském divadle. Jeho zatím poslední operní premiérou je komická opera Tvarůžkové ódy (2007). Svůj vlastní skladatelský styl Hanzlík označuje jako neobarokní minimalismus, charakteristický zacyklením historizujících harmonických a melodických fragmentů.

Recenze

„… skutečný skvost, opera Víta Zouhara.“

MF DNES, 1.10. 2005, Jan Špaček

 

„Opera balancuje na hranici ironie a vážnosti a prudké pulsaci rytmu a hudební energie vyvolává uvolnění smíchu i nutí k zamyšlení.“

Lidové noviny, 11. 10. 2005, Helena Havlíková

 

„...způsob redukcionistického hudebního myšlení (v pravém slova smyslu Eggebrechtova termínu) je u Víta Zouhara víc než impozantní. Má pro mě podobu strhující originální výpovědi.“

Opus musicum, 1/2006, Miloš Štědroň: Polemika nad provedením opery Víta Zouhara Noci Dnem, s. 47.

 

„... der Höhepunkt des Abends: Anspielungen an minimalistische Gesten, Ironie, stark wirkende Reduktion, archetypale  Formen sowie an der Bühne als in der Musik. Vit Zouhars neue Oper Noci Dnem (Tage der Nächte), sowie Roccs Design und Regie lassen sich in der Operngestik von Minimal Music und vorromantischer Oper inspirieren, ohne das zu  bloß Zitieren, Nachahmen oder Wiederholen, trotzdem, dass auch looping eine wichtige Rolle in der Oper gespielt hat.“

Orpehus Oper International, 1/2006, Barbara Hesse-Bachmaier: Das Licht geht wieder an, s. 48-49.

 

„Malým zázrakem byla prezentace sdružení Ensamble Damian s „pokračováním“ Mozartovy Kouzelné flétny. Tak zářivý, životadárný a spontánní proud čiré operní energie, jakým všichni účinkující v Noci Dnem zaplavili publikum, Praha nezažívá často.“

Lidové noviny, 13. 3. 2009, Helena Havlíková

 

„Olomoucký operní soubor Ensemble Damian pod vedením Tomáše Hanzlíka zaplavil provedením opery svého kmenového skladatele Víta Zouhara Noci Dnem publikum zářivým a životadárným proudem čiré operní energie.“

Lidové noviny, 10. 3. 2009, Helena Havlíková

 

„Je to hudba pro mnohé nevzrušivá, jiní – a těch byla v publiku většina – ji přijímají s obrovským nadšením.“

Hudební rozhledy, 2009, č. 6, Ivan Žáček: Úspěšný devátý ročník festivalu Opera 2009.

 

„Postminimalistická opera Noci dnem dokázala diváky strhnout, aniž by se jim podbízela.“

Literární noviny, 2.4. 2009, Aleš Bluma

Video

Fotogalerie

 

Více informací o autorovi najdete na samostatné stránce.