Tomáš Hanzlík

Epibateron (2000)

Alegorická kantáta na torzo barokního textu z roku 1712

Hudba / Music: Tomáš Hanzlík Libreto / Libretto: Victorinus Jezvina Režie / Stage Director: Tomáš Hanzlík Umělecké nastudování / Rehearsed by: Tomáš Hanzlík Kostýmy  a scéna / Costumes and Set: Vendula Johnová Obsazení / Scoring: S, Vn 1 - 2, vc, pf, tape Stopáž / Durata: 60´

Historické souvislosti

V roce 1712 se v lipnické piaristické koleji uskutečnilo české divadelní představení s názvem Epibateron. Hra novicmistra P. Victorina byla provedena u příležitosti návratu rektora koleje P. Bernarda z Říma. Výběr částí textu dnes již nezvěstného rukopisu otiskl František Křemen ve 20. letech v časopise Listy filologické. V komentáři k tomuto vydání se praví:

„…Skladba provedena byla novici lipnické koleje bezpochyby ve formě scénické jako divadelní představení, při němž novicové přednášeli kostymovaní jako květiny, včeličky atp., jak toho allegorický ráz básně vyžadoval. Hra – možno-li ji tak nazvat – provázena byla zpívanými sbory, živými obrazy, ozvěnami, střídavými zpěvy atd., jak ukazují připojené k českému textu latinské poznámky. Z latinského prologu jest patrno, že oslavovaný rektor podobnou hrou, nazvanou dle antického vzoru Propemticon, veleben byl již při svém odjezdu do Říma. Ze skladby samé dovídáme se o bližších okolnostech a příhodách rektorovy římské cesty. Vyjel počátkem roku 1712 spolu s delegáty kolejí polských, aby se účastnil jako znalec římských poměrů a nejstarší volič generální kapituly řádu pobožných škol, jež měla zvoliti nového generála. Při volbě konané o letnicích téhož roku, jak ve hře allegoricky zobrazeno, zvolen generálem převor florentinský. Cesta rektorova neminula bez různých obtíží a zdržení. V Pontebbě zdržen byl na měsíc karanténou jako příchozí z krajin podezřelých morní nákazou. V Mestre u Benátek, doufaje v teplejší jaro italské, zanechal teplý kožíšek a zimní boty, neopatrnost, do níž později trpce si stýskal, strádaje zimou a nepohodou.

Hra je veskrze rázu allegorického. Autor zobrazuje lipnickou kolej jako roj včeliček, novice jako květy, sebe jako Květovládku, odjedšího rektora jako Medoplástku, generální kapitulu v Římě jako sněm květů, řádového generála jako Floru, bohyni květů atd. Osoby hry jsou tudíž vesměs přechýleny do rodu ženského, mluví o sobě a jiných mužích jako o ženách a dívkách, Květovládka touží po Medoplástce jako opuštěná milenka…“

Přetištěné části hry obsahující  Květovládčino lkaní se staly základem našeho nového zhudebnění. Části chybějící byly nahrazeny hlasem vypravěče, který posouvá tuto skvostnou oslavu rozkošné melancholie ke šťastnému shledání.

 

Více informací o autorovi hudby a partituru najdete na samostatné stránce.