Tomáš Hanzlík

Kirké (2007)

komorní opera

Hudba / Music: Tomáš Hanzlík Libreto / Libretto: Tomáš Hanzlík Režie / Stage Director: Tomáš Hanzlík Umělecké nastudování / Rehearsed by: Tomáš Hanzlík & Ensemble Damian Kostýmy  a scéna / Costumes and Set: Vendula Johnová Obsazení / Scoring: A 1-3, vla Stopáž / Durata: 30´

Komorní opera podle antického mýtu o princi Píkovi, který se zamiluje do nymfy Kanéns. Jeho láska je nymfou opětována a naplněna. Na lovu divoké zvěře však Píka spatří čarodějka Kirké a vzplane touhou. Nabízí mu svou lásku, ale je odmítnuta. Uražená Kirké ho promění v datla. Nymfa Kanéns po sedmi dnech marného hledání žalem umírá.

1. Sbor:

Píkus sličným jinochem je,

však o půvaby žen se nezajímá

až do té osudné chvíle,

kdy sladkou píseň prvně vnímá.

 

2. Píkus:

Kolikrát jsem nucen slýchat,

jak mám nebesky krásnou tvář.

Jak to, že nejsem schopen jásat

a vyloudit na líci vděčnosti zář?

 

Bojím se o své srdce,

není snad mrtvý kámen či led?

Proč žádná z mnohých lehce

nedokáže vznítit vášnivý pohled?

 

3. Sbor:

Kanéns je víla

jejíž zpěvy dovedné

dokáží rozechvět

srdce citu zbavené.

 

4. Kanéns:

Ztratila jsem milého,

v zahradě se zatoulal.

Pro květ keře vonného

k potoku sběh – nepočkal.

 

Teď již vím, když minul den,

sama uprostřed zahrady

bez jakékoliv náhrady,

že všechno to byl jen sen.

 

5. Sbor:

Však náhoda tomu chtěla:

Princ zaslechl přenádherný zpěv té víly

a z touhy spatřit její tvář se jeho duše rozechvěla.

 

6. Píkus:

Kdo zpíval tak sladce? Tos ty byla?

Jaké je tvé jméno a rodina?

Kanéns:

Mé jméno je Kanéns

a v řeči vílí naší

to stejné co píseň značí.

Na oplátku prozraď mi

kdo jsi ty?

Píkus:

Mé jméno je Píkus

a v naší řeči lidské krátce

označuje to slovo prince.

Že nepocítím nikdy lásku

bál jsem se.

Oba:

Bylo by štěstí zůstat navždy spolu.

Snad uprosíme osud.

Píkus:

Náš život zajistím lovem.

Kanéns:

Já ho naplním zpěvem.

(Tanec)

 

7.  Sbor:

Kirké je krásná čarodějka,

černá je však její duše.

I v takovém se může

srdci zrodit láska.

 

8. Kirké:

Střádala jsem čarovnou moc bylin,

když spatřila jsem mezi stromy prince.

Zároveň jsem však pocítila bolest.

Dokud mi nebude patřit on i jeho duše,

nenajdu klidu, nezaženu trýznivý pocit.

Všechno své umění vložím do služeb touhy,

vytvořím jakýkoliv kouzelný přelud,

abych získala opravdovou náklonnost toho chlapce.

 

9. Kanéns:

Můj milý pozor dej

ať v lese hustém nezbloudíš,

vždyť častokrát se horká hlava

stává lovci osudem.

Píkus:

Lov je příležitost pocítit svou sílu,

zároveň zajistí, že je člověk syt.

Sytost je nutná k síle

a tu zajistí lov.

Nic se nestrachuj,

Mám se na pozoru.

Sama se opatruj,

Dům zavři na závoru.

Kirké:

Ať spatří nádherné zvíře

jehož střemhlavý běh

přivede loveckou vášní

mně toho krále na dohled.

 

10. Sbor:

A zmámen lovem vstoupil Píkus do míst,

kam nikdy nevkročila noha štvance

ani žádného lovce.

 

11. Kirké:

Stůj lovče, toto posvátná jsou místa,

však návštěva tvá je vítána.

Jsem dcerou samotného Boha,

ale chci ti být nakloněna.

Píkus:

Odpusť, lovem zaujat jsem

nevědomky přestoupil tvůj práh.

Již odcházím.

Kirké:

Nikoliv, zůstaň!

Píkus:

Nemohu a nechci déle zůstat o samotě

s jinou ženou, než je má Kanéns.

Kirké:

Nevděčníku, staň se tedy sám zvířetem.

Sbor:

Kirké učinila tři starodávná gesta

a úderem prutu proměnila nebohého

Píka v datla.

Létá od kmene ke kmeni

a zmateně do nich tluče zobákem.

Kirké chystá v lese ďábelskou lest,

všem lovcům tak dá poznat svou bolest.

 

12. Kanéns:

Již šestý den a noc hledám svého milence,

má pochodeň dohořívá.

Jsem zbavena posledních sil,

jsem sama.

Ach, naříkám a

ztrácím

se.

 

Více informací o autorovi hudby a partituru najdete na samostatné stránce.