Tomáš Hanzlík

Endymio

Opera o dvanácti scénách

Hudba / Music: Tomáš Hanzlík Libreto / Libretto: P. David a s. Joanne Baptista - Jan Kopecký (1696 - 1758) Režie / Stage Director: Tomáš Hanzlík Umělecké nastudování / Rehearsed by: Tomáš Hanzlík & Ensemble Damian Kostýmy  a scéna / Costumes and Set: Vendula Johnová Obsazení / Scoring: S, A 1-2, T, B, chorus SATB, sax A, cor, fag, vn 1-2, cb, kbd (organo) Stopáž / Durata: 60´

(scroll down for English text)

Historické pozadí

V roce 1727 se v kroměřížském zámku uskutečnilo představení opery Endymio na latinský text piaristy P. Davida a s. Joanne Baptista - Jana Kopeckého (1696 - 1758), který byl s největší pravděpodobností i autorem dnes již ztracené hudby. Kopecký přebásnil do latiny 30 let staré italské libreto zpracovávající antický mýtus o sličném mladíkovi, který upadl do věčného spánku, což mu zajistilo mimo jiné také věčné mládí. A tak byla umělci postava Endymiona chápána jako symbol nadčasové krásy.

Původní Kopeckého libreto jsem pro nové uvedení podstatně zkrátil. Tříhodinová opera se tak zkoncentrovala do zhruba hodinové jednoaktovky. Většina nádherných Kopeckého veršů zůstává tedy i nadále skryta v kroměřížském archivu. Dalším podstatným zásahem do libreta byl otevřený konec. Původní zpracování končí šťastným smířením. Nejprve přinutí Amora aby napravil vše co pokazil. Amor zasáhne šípem osvobozenou Aurillu, která se zamiluje do Thyrsa, stejně tak Endymiona, který se zamiluje do Diany. Ta na oplátku zruší zákon zakazující lásku a všichni společně jásají nad sladkými radostmi nové svobody.

Z kroměřížského tisku však byla poslední scéna někým vytržena, což jsem zjistil až při srovnání s italskou verzí. Tím jsem se nechal inspirovat k otevřenému konci, který výrazně posílil poslání celého příběhu.

Otázkou zůstával exaltovaný vztah Endymiona k Dorindě. V době vzniku libreta stejně jako dnes nemůžeme tento zdánlivě skandální milenecký vztah brát doslova. Dorindu je v duchu barokních alegorií nutné chápat jako symbol dětství nebo mládí, které jednou každému uteče a už se nevrátí. Endymio nechce poznat lásku a podstoupit riziko bolestného mileneckého vztahu, raději volí věčný sen, ve kterém může zůstat se svým psíkem. Tato verze je pro mne naplněním původního podobenství o kráse, kterou nezničí čas.

Při novém zhudebnění jsem se nechal inspirovat atmosférou a duchem hudebního života v piaristických seminářích v 17. a 18. století. Po několikaletém hledání a rekonstruování tvorby piaristických skladatelů jsem se rozhodl použít některé jejich hudební myšlenky. Téma Dianina zákona je převzato ze Mše P. Adalberta Pelikána (1643-1700). Výrazná harmonická kadence s původním textem „miserere nobis“ je použita vždy při vyřčení zákona „Perdit vitam quisqius Amoris partes agit“, ale také v graciózních variacích milostné scény Thyrsa a Aurilly. Pro téma Amora v 1. scéně jsem použil dvoutaktový začátek žalmu Crediti P. Davida Kopeckého. Amorovo téma ale nabude hned v dalších scénách vlastní podoby nezávislé na konkrétním historickém vzoru. V poslední scéně se Amorovo téma a téma Dianina zákona prolne. Dalším použitým hudebním materiálem je Salve Regina in G od P. Sebalda Hausnera (1725-1793). Jeho minimalistická struktura je mnohonásobně repetována a tvoří harmonický podklad druhé scény. Z torza této hudby je vystavěna i Sylvánova zlodějská árie 4. scény, i jeho lovecký zpěv v 8. scéně. V mollové verzi je stejné hudby použito v nářku Aurilly a Endymia 6. scény. Po převedení do moll se navíc ukázala v prvních taktech totožnost s Haydnovým didaktickým pětihlasým kánonem. I ten se tu tedy jako odkaz ke školnímu prostředí objeví. Téma Endymiona je volně inspirováno již zmíněným žalmem Crediti P. Davida a Ave maris stella P. Carola Flodera (1738-1773). V Endymionově závěrečné árii se vedle jeho tématu ve „smrtelné“ tónině f moll objevuje i ostináto sestupného tetrachordu, jako tradiční barokní lamento bas. Rovněž při vytváření melodických linií jsem používal obecné barokní rétorické figury.

Od historické inscenační podoby, ve které zpívali i ženské role chlapci, jsem upustil. Pouze postavu Endymiona jsem obsadil mužským altem, kterým odkazuji k androgynnímu světu kastrátů.

Tomáš Hanzlík

ENDYMIO (English resume)

opera comprising twelve scenes

Music: Tomáš Hanzlík

Libretto: P. David and S. Joanne Baptista - Jan Kopecký (1665-1758)

 

The opera Endymio with Latin text by the piarist P.David and S. Joanne Baptista - Jan Kopecký (1665 - 1758), who was also probably the author of the now lost music, was performed at the Kroměříž chateau in 1727. Kopecký translated into Latin a 30-year-old Italian libretto based on an antique myth about handsome young man who falls into eternal sleep and thus achieves everlasting youth. Artists therefore see Endymio as a symbol of timeless beauty.

I have shortened the original libretto by Jan Kopecký significantly for this new performance. The original three-hour performance was condensed into a single-act opera lasting approximately one hour. Most of the beautiful verses by Jan Kopecký therefore remain hidden in the archive in Kroměříž. The new open ending is another major modification to the original libretto. The original version concludes in a happy reconciliation. First, Amor is forced to repair all the damage he has done. Amor strikes the freed Aurilla with his arrow and she falls in love with Thyrsus. Amor´s arrow also strikes Endymio and he falls in love with Diana. In return, she cancels the law prohibiting love and all characters delight in the sweet joy of their newly found freedom.

However, someone tore out the last scene from the Kroměříž copy, as I found out as I compared it against the Italian version. This inspired me to create an open ending that highlights the message of the entire story.

The exalted relationship between Endymio and Dorinda remained an unanswered question. This seemingly scandalous relationship between the two lovers was not meant literally when the libretto was written and cannot be taken literally even now. Dorinda needs to be seen in view of baroque allegories as a symbol of childhood or youth, which will disappear one day and be gone forever. Endymio does not want to experience love and risk being hurt by the relationship. Instead, he chooses eternal dream, in which he can stay with his little dog. I see this version as fulfilment of the original depiction of beauty that cannot be destroyed by time.

I decided not to observe the historical production style according to which all roles, including female roles, would be sung by boys. However, Endymio is sung by male alto to refer to the androgynous world of castrates.

Tomáš Hanzlík

Endymionův příběh

1. scéna

Bůh lásky Amor přichází do zahrady s trůnem, kde se bohyně lovu  Apollónova sestra Diana schází se svou družinou. Diana odmítá lásku a veškerý čas věnuje pouze lovu divoké zvěře. Amor se cítí zahanben její cudností a uvažuje o pomstě za příkoří, které mu Diana způsobuje krutým pronásledováním zamilovaných. Ukryje se za stromem, aby mohl vyslechnout rozmluvu právě přicházející Dianiny družiny.

2. scéna

Diana vyjadřuje důvěru svým nymfám a pastýřům, kteří mají ušlechtilá srdce nezatížená Amorovou vášní. Aby však předešla nezdravé nákaze, stvrdí svůj požadavek jako zákon, podle nějž přijde každý, kdo oslaví Amorovy schopnosti, o život. Na tento zákon postupně přísahá Thyrsus, Aurilla i Dianin nejvěrnější služebník - lesní bůh Sylvánus. Amor tyto přísahy chápe jako výzvu k boji.

3. scéna

Do opuštěného stinného lesního zákoutí si přichází odpočinout krásný mladík Endymio se svým psem Dorindou. Endymio se vyznává ze své lásky k Dorindě, je však napaden bohem spánku Morfeem a usíná.

Krátce na to přichází Diana sledovaná skrytým Amorem. Ve chvíli, kdy její pohled spočine na krásné Endymionově tváři, je zasažena Amorovým šípem. Zděšena neznámým a palčivým pocitem utíká z místa osudného setkání.

4. scéna

O chvíli později přichází Sylvánus. Potichu přistupuje k Endymionovi aby zjistil, co by se dalo spícímu lovci ukrást. Zaujme ho zlatý Dorindin obojek. Ve chvíli, kdy ho odepne, zmizí Dorinda v hustém lesním porostu. Endymio pomalu procitá a tak se Sylvánus stihne ukrýt ve křoví. Endymio volá svého miláčka, avšak Dorinda se k němu nevrací. S myšlenkou na nejhorší ji běží hledat lesem. Sylvánus si pochvaluje dobře provedenou loupež. Protože se Endymio strachuje pouze o svého psa, nebude nikdy viněn z krádeže obojku.

5. scéna

Na lesní stezce potkává Thyrsus Aurillu, která míří s náručí lučních květů ke studánce, aby si podle jejího zrcadlení zkrášlila hlavu a hruď. Rozhovor sleduje z úkrytu Amor, který zasáhne šípem tentokrát Thyrsa. Thyrsova pozornost se ve chvilce obrací od květů k Aurillině tváři. Na jeho obdiv však Aurilla reaguje zděšeně připomínkou Dianina zákona, podle nějž tak Thyrsus riskuje život. Zdrcený Thyrsus prchá lesem před vlastním citem.

6. scéna

Osamělá Aurilla vyjadřuje obavy a nejistotu, protože nyní může každý ztratit život pro jeden jediný pohled. Na scéně se objevuje ustaraný Endymio. V okamžiku, kdy se na Aurillu obrátí s otázkou zda neviděla jeho Dorindu, je Aurilla zasažena Amorovou střelou. Její „ne“ je odpovědí na otázku i výrazem zděšení nad bolestným poznáním lásky. Jejich společný žalozpěv nad bezvýchodnou situací končí Aurilliným rozloučením. Věří, že její cit snad ochabne ve chvíli, kdy krásný mladík nebude v dohledu.

7. scéna

Na stejném místě potkává Endymiona zamilovaná Diana. Nabízí mu výjimku ze svého zákona, ale Endymio odmítá jakýkoliv cit a pouze jí zopakuje zákon, podle kterého ztratí život každý zamilovaný. Rozzuřená bohyně nechápajícího Endymiona posílá pryč.

8. scéna

Amor na palouku oslavuje své schopnosti. Při samolibém prozpěvování je však chycen Sylvánem do sítě na ptáky. Sylvánus tuší vzácnost svého úlovku, jelikož je však jeho srdce prosto jakéhokoliv citu, nakládá s obdivuhodným okřídlencem nemilosrdně.

9. scéna

Aurilla zjišťuje, že bez přítomnosti milovaného Endymiona je láska ještě nesnesitelnější. Na její volání odpoví z úkrytu Diana. Bláhová Aurilla se jí v domnění, že mluví s Endymionem, vyzná ze svého citu. Dianin hněv živený navíc žárlivostí je krutý. Bůh lásky je v zajetí a tak Aurillu nic nezachrání před Dianiným trestem - proměnou ve strom.

10. scéna

Nešťastný Thyrsus vyčte Dianě nesmyslnost jejího zákona. Diana mu vyhrožuje smrtí, ale Thyrsus se dobrovolně přiznává a přijímá trest. Nepříčetná Diana ho promění v břečťan, který obtočí ve strom proměněnou Aurillu.

11. scéna

Endymio zapuzený bohyní a zničený ztrátou milované Dorindy volá Morfea a žádá ho o věčný spánek. Jedině věčný sen mu umožní šťastné shledání. Endymiona pohltí noc a Diana zůstává uprostřed lesa bez přátel i nepřátel sama.

12. scéna

Sylvánus přivádí svázaného Amora, Diana však skládá zbraně. Každý teď již může milovat. Amor je vypuštěn na svobodu.

Recenze

"Hned první akce v sobotní večer 22. června (Sala Terrena Arcibiskupského paláce) vyzněla jako  mimořádná událost.  Olomoucký soubor Damian předvedl v exkluzivní podobě (výtečné výkony, nápaditá režie a choreografie, vtipně řešené kostýmy) komorní operní jednoaktovku mladého olomouckého tvůrce Tomáše Hanzlíka Endymio."

Zlínské noviny 24. 6. 2002, Jan Grossmann

Fotogalerie

 

Více informací o autorovi hudby a partituru najdete na samostatné stránce.