Tomáš Hanzlík

Lacrimae Alexandri Magni (2006)

Slzy Alexandra Velikého

Hudba / Music: Tomáš Hanzlík Libreto / Libretto: Anonym 1764 Režie / Stage Director: Rocc Umělecké nastudování / Rehearsed by: Robert Jindra, Tomáš Hanzlík & Damian Orchestra Kostýmy  a scéna / Costumes and Set: Vendula Johnová, Rocc Obsazení / Scoring: A 1-2, T 1-3, B 1-2, fl, tr, tbn, cor 1-2, sax 1-4, vn 1-2, vle, vc, cb, pf, perc (+4 činoherci Stopáž / Durata: 90´

1. února 2004 ve Stavovském divadle v Praze premiéroval Tomáš Hanzlík (1972) s Ensemble Damian v projektu „Bušení do železné opony“ operu Yta innocens. Po jejím úspěchu objednal ředitel Národního divadla Daniel Dvořák novou operu. Hanzlík se rozhodl pro zhudebnění anonymní latinské hry Lacrimae Alexandri Magni z roku 1764. Děj vychází z krátké epizody Plútarchova životopisu Alexandra Makedonského. Premiéra nové opery se uskutečnila ve Stavovském divadle 25. ledna 2007 pod taktovkou Roberta Jindry se Stevem Wächterem v titulní roli. Scénickou podobu prvnímu nastudování dal slovinský avantgardní režisér Rocc. Po stažení z repertoáru se díla ujal Ensemble Damian, který dílo provádí nadále v nepatrně modifikovaném obsazení a režii pod autorovou taktovkou.

Obsah opery

1. dějství

Po úvodní předehře zpracovávající téma Alexandrovy touhy po slávě (1), vybízí vypravěč posluchače k soustředěné pozornosti a stručně je seznámí s námětem (2). Dvanáctiletý makedonský princ Alexandr obdivuje oslavné reliéfy v podstavci obrovité sochy svého otce Filipa (3). Dvorní sochař Lysippus popisuje znepřátelené město (4) a zjevení Jupitera dodávajícího Makedoncům odvahu (5). Poté líčí statečnost makedonských vojáků a rozněcuje tak Alexandrovu představivost (6). V Lysippově sugestivním podání vyvstává vítězná bitva Alexandrovi živě před očima. Rozrušeného mladíka sochař opustí s tvrzením, že jen vítězům náleží takové mramorové pocty (7). Osamělého Alexandra přepadne najednou smutek (8). Prosí Jupitera u oltáře o pomoc (9). Makedonští vojevůdci Parmenio a Polystratus ho ujišťují o úspěchu jeho snažení, pokud k ostatním darům ducha i těla přidá studium vojenského umění (10).

Když vojevůdci odejdou, zastíní Alexandrovu mysl nejasná předtucha (11). Vyčítá si, že je synem tak mocného otce, jehož stěží překoná (12). Radost nepřinese ani setkání s vrstevníky Hephaestionem a Philotou (13). V rozrušení před nimi bez vysvětlení utíká (14). Hephaestion a Philotas se strachují o budoucnost Makedonie a prosí bohy o přízeň (15). Jejich rozhovor zaslechne věštec Aristander. Mladíci ho prosí o předpověď výsledku Filipovy válečné výpravy (16). Aristander z budoucnosti předpoví Alexandrův pláč a odejde (17). Oba přátelé z Alexandrových slz usoudí na makedonskou porážku (18). Naříkají nad nešťastným osudem vlasti (19), když je potkávají Parmenio a Polystratus vychvalující makedonské úspěchy (20). Mladíci je upozorní na neblahou věštbu (21). Parmenio a Polystratus jsou proroctvím zaskočeni (22). Všichni společně se odhodlávají k válečnému tažení na záchranu Makedonie (23). Dějství uzavírá fuga na téma Alexandrových slz (24) a po ní vypravěčův monolog o nestálosti Štěstěny (25). Na vzniklé situaci se snaží přiživit otrok Lysis. Ten se chce jako sluha vetřít k lékaři Alexipovi, kterého právě zaměstnává léčba polámaného vojáka Trania. Nabízí mu, že ho jako prostředník uvede k Alexandrovi, momentálně stiženého těžkou melancholií (26).

2. dějství

Alexandr žádá Aristandera o výklad věštby. Věštec připouští vysvětlení o Filipově porážce a varuje Alexandra před zbrklým činem (1). Alexandr to však chápe jako výzvu ke zkoušce jeho lásky k otci (2). Zachvácený mladickým nadšením nařizuje Philotovi a Hephaestionovi postavit vojsko a připravit zbraně. Sebe sama učiní vojevůdcem (3). Vypravěč přemítá o vážnosti situace (4).

Zcela zhroucený Polystratus naříká nad osudem Makedonie (5). Parmenio se ho snaží přivést na lepší myšlenky (6), až jejich rozhovor přeruší trubky a příchod vojska vedeného Alexandrem, Philotou a Hephaestionem. Parmenio se je snaží zastavit před zbrklým činem (7).

Otrok Lysis coby tlumočník nabízí Alexippovy lékařské a Traniovy vojenské služby.. Alexandr odmítá léčbu, jen jeho duch je nemocen, což nelze léčit lékařským uměním. Neúspěch jednání vyústí v hádku před vznešenou dvorskou společností (8). Když jsou konečně Lysis, Alexipus a Tranio vykázáni ze scény, trubky ohlásí příchod posla Lysimacha. Ten oznamuje všem, že Filip dosáhl dalšího slavného vítězství. Alexandr se rozpláče jako malý chlapec, neboť veškerou slávu mu v poli vzal jeho otec (9). Vypravěč ujišťuje přítomné, že jsou to slzy, jejichž příslibem je budoucí Alexandrova velikost a sláva (10). Vyzývá všechny k oslavnému závěru (11).

Recenze

"Hanzlík buduje barokní konstrukce z minimalistických, jemně se obměňujících motivů, nad nimiž se klenou melodie místy až s hitovým potenciálem."

Opus musicum, 2007, Boris Klepal

 

"Výrazným dramatickým i estetickým prvkem byla přidaná statická postava Historika – vypravěče a věcného komentátora v efektním rudém šatu „bez tváře“. Soňa Červená tuto roli zvládla s noblesou a na její příkladné deklamaci by se mohli učit mnozí činoherci."

Lidové noviny, 29.1.2007, Helena Havlíková

 

"Slovinský režisér používající značky Rocc promítl svou představu nejen do vedení pěvců, ale i do scény a kostýmů. Bělostné ladění scény s výraznými průniky modré a červené působí výtvarně čistým a odlehčeným dojmem, stejně jako tvarově nápadité kostýmy. "

Právo, 28.1.2007, Radmila Hrdinová

 

Více informací o autorovi hudby a partituru najdete na samostatné stránce.