Tomáš Hanzlík / David Hrbek
Labyrint vášně I. (2009)
To je ta noc
|
Hudba / Music: Tomáš Hanzlík Libreto / Libretto: David Hrbek Režie / Stage Director: Tomáš Hanzlík Umělecké nastudování / Rehearsed by: Tomáš Hanzlík & Ensemble Damian Kostýmy a scéna / Costumes and Set: Vendula Johnová, Tomáš Hanzlík Obsazení / Scoring: S 1-2, A 1-2, T 1-2, B, chorus (SATB), sax Q (S,A, T,Bar), chit, pf, cb, perc Stopáž / Durata: 90´ |
|
O inscenaci
Labyrint vášně s podtitulem To je ta noc, je první částí rozsáhlého hudebního dramatu inspirovaného řeckou mytologií. Dílo navazuje na úspěšná kočovná představení Ensemble Damian (Coronide, Endymio, Yta innocens, Torso, Kirké, Krvavá pavlač, Tvarůžkové ódy, Facetum musicum, Harlekýnova dobrodružství aj.), které jeho autoři zamýšleli provozovat formou theatrum ambulant, tedy opět jako cestovní nízkorozpočtové představení. Labyrint vášně si klade za cíl ještě větší otevřenost k publiku. Nejenže je ho možné provozovat na nejrůznějších místech od klasických divadel po alternativní prostory, ale celým svým stylem se snaží oživit komplexní účinek antického dramatu. Samosebou těmi nejsoučasnějšími prostředky: Přímočarým a srozumitelným textem, hudbou a scénickou akcí, která je zároveň zábavou i poselstvím. Poselstvím o věčných tématech lásky a nenávisti, poctivosti a zrady…
1. dějství
V noci na břehu ostrova Kréta vzývá krétský král Mínós boha Poseidóna, aby mu daroval posvátného býka jako důkaz jeho královské předurčenosti. Když bílý býk vystoupí z moře, je Mínós oslavován coby nový krétský král. Podle zvyku musí býka mořskému božstvu obětovat. Během obřadu se osamělému Mínóovi zvíře tak zalíbí, že nedokáže rituál zakončit jeho zabitím.
Na rušném tržišti v Athénách předvádí všestranný umělec Daidalos mezi řadou užitečných vynálezů také dojící stroj ve tvaru krávy. Rozjásaný dav ho oslavuje jako národního hrdinu. Athénské shromáždění posílá Daidalův vynález spontánně lodí jako smírčí dar krétskému králi, v jehož područí Athény jsou.
Krétský král Mínos se plaví do Athén na Dionýsovské slavnosti na svou první oficiální návštěvu. Ve svém paláci Knóssos zanechal svou ženu Pásifaé, po které se mu již na lodi začne stýskat. Cestou míjí loď s Daidalovým vynálezem, který putuje do Knóssu.
Athénští mladíci soupeří v jarním koroptvím tanci, až nakonec zůstávají Daidalův syn Íkaros, synovec Talós a krétský princ Androgeós. Vítězství a obdiv dívek získává Talós, ale přízeň mladých krásek ho nechává chladným.
Polykasta, vítězova matka, může na svém oslavovaném synovi oči nechat. Stejně tak on na ní. Mateřská a synovská láska přerůstá v lásku mileneckou.
2. dějství
Opilý Androgéos, syn krétského krále Mínoa, svádí ve stavu mírné nepříčetnosti několik athénských děvčat. Ti s ním nechtějí nic mít a naznačí mu, že jejich sympatie patří Talóovi. To vzbudí ve zhrzeném Androgéovi žárlivost a nenávist vůči svému soku a začne Talóse veřejně ponižovat. Vyprovokuje hádku, při níž jej Talós nešťastnou náhodou zabije.
Talós hledá na Akropoli klid duše. Zpytuje svědomí a uvědomuje si, jak je lidský život křehký. Vyruší jej strýc Daidalos, kterému se svěří. Ten už o všem ví a Talóse svrhne ze srázu.
Mínóova žena Pásifaé je v krétském paláci sama. Myslí na nepřítomného krále. V extatickém rozrušení se pomocí stroje na dojení spojí s posvátným bílým býkem.
Na dionýsovských slavnostech se objeví na první oficiální návštěvě král Mínos. Je zaskočený ustrašeným davem. Když spatří Daidala, vyznává se mu přede všemi z obdivu. Je pro něj hrdinou od dětských let a váží si jej jako vynálezce.
Idyla netrvá dlouho. Na nosítkách přinášejí dva mrtvé: Talóse a Andrógea. Nad mrtvými těly zoufale naříkají Polykasta a Mínos. Daidalos, který se od začátku těší bezmezné důvěře Athéňanů, se veřejně označí za mstitele králova syna a člověka loajálního ke Krétě. Žádá krétského krále, aby jej a syna Ikara vzal s sebou na Krétu do služby. Zlomený Mínós jeho prosbě vyhoví. Zároveň vydá příkaz, že Athény každý rok vyšlou 7 dívek a 7 chlapců do krétského otroctví.
Na Athény padá stín zrady národního hrdiny.
Recenze
"Celkově je tu možno mluvit – a nemyslím to ani v nejmenším jako něco špatného – o "písničkovém" přístupu k opeře. Jednotlivá hudební čísla, ať už sólová, ansámblová nebo sborová, jsou výrazně melodická, ale bez podbízivosti a vypočítaných efektů, (…). Myslet na publikum dnes, zdá se, není ve vyšších uměleckých kruzích zrovna v kurzu, ale Hanzlíkova hudba dokazuje, že to lze i bez laciných ústupků."
Opus musicum, XII, 2009, Boris Klepal
Fotogalerie
Trailer
To je ta noc
Křídla a propast
Více informací o představení najdete na stránce http://www.labyrintvasne.wz.cz/
Více informací o autorovi hudby a partituru najdete na samostatné stránce.