Tomáš Norbert Koutník
Skladatelský odkaz kantora Tomáše Norberta Koutníka patří vůbec k největším objevům Ensemble Damian na poli staré hudby. Zařazujeme proto i rozsáhlejší text s řadou jinde nedostupných informací. Rovněž upozorňujeme na edici jeho skladeb a stejně tak na možnost získání všech notových materiálů skladeb interpretovaných Ensemble Damian.
Tomáš Hanzlík:
Tomáš Norbert Koutník (1698 - 1775)
Kantor, varhaník a starší literátského bratrstva v Chocni
Přestože se na Tomáše Norberta Koutníka nikdy nezapomnělo a od začátku tohoto století intenzivní zájem o něj vzrůstá, nepodařilo se nikdy to nejdůležitější - a sice uvést jeho hudbu do širšího povědomí. Výjimku tvoří pouze několik pastorel, především jeho velká Pastorella in C ,,Hej, hej, jeden i druhej", která jediná vyšla zatím tiskem v edici Musica Antiqua Bohemica, sv. 23. Ukázalo se, že pro oživení Koutníkovy hudby nestačí pouze ojedinělá provedení, která ostatně ustala počátkem 70. let. Domnívám se, že pro skutečně trvalé vzkříšení této poněkud specifické hudební kultury je třeba v prvé řadě zpřístupnit notový materiál širší veřejnosti a především amatérským hudebníkům, s jejichž neokázalým přednesem Koutníkova hudba počítala už v době svého vzniku. Při profesionálním provozování by se pak neměla opomínat základní pravidla poučené autentické interpretace. To se týká obsazení co do množství, použití konkrétních nástrojů (i lidových), volby temp, frázování, dynamiky a často i rekonstrukce neúplných zápisů. To, co je mnohdy vnímáno u hudby velkých evropských skladatelů jako příjemné osvěžení nebo jiný pohled na interpretaci, je u hudby vyrůstající v rustikálním prostředí nutno chápat jako jedinou možnost. Životnost této hudby u dnešního posluchače je už pro svou ,,menší kvalitu" daleko více vázána na její zvukovost. Nepočetné zvukové záznamy Koutníkovy hudby nás o tom dostatečně přesvědčují. Mám na mysli především nahrávku Requiem in Es a sepolcra Criminalista nevinný vydanou v roce 1971 vydavatelstvím Supraphon, jejíž kvalita je velice nízká nejen po stránce stylové, ale i čistě hudební. Poslech takových provedení vede spíš k rozpačitému pokrčení rameny než k intenzivnímu zájmu o další Koutníkovy kompozice. I tím si lze vysvětlit skutečnost, proč někteří zpočátku nadšení propagátoři Koutníkova díla v této činnosti po značném úsilí ochladli, aniž by ve svém bádání dospěli k definitivnímu závěru.
|
Seznam zachovaných skladeb: 2. Ave Regina coelorum 2, Muzeum české hudby v Praze XID 187 (autograf) 3. Cantilena de Passione "Hle Pán náš nevinně", kostelní archiv v Jablonném nad Orlicí (opis) 4. Cantilena de Passione "Umučení a trýznění", kostelní archiv v Jablonném nad Orlicí (opis) 5. Cantus pastoralis de Nativitate "Vzhůru bratři milí", kostelní archiv v Jablonném nad Orlicí (opis) 6. Cantus pastoralis pro festis Natalitiis "Vám ó věrní pastýři" 1749, archiv Cecilské jednoty v Ústí nad Orlicí (- autograf, opis v Muzeu české hudby v Praze - MČH pod signaturou XID 169) 7. Cantus seu Aria ex B "Ave Mundi Spes Maria", kostelní archiv v Brandýse nad Orlicí (opis) 8. Criminalista newinný - sepolcro, kostelní archiv v Petrovicích u Nového Bydžova (opis) 9. De Adventu Domini "Prolomte se ó nebesa", kostelní archiv v Brandýse nad Orlicí (opis) 10. Hymnus de Sancto Spiritu, 1768, MČH XID 172 (autograf) 11. Hymnus de Venerabilis Sacramento, 1761, Muzeum A. V. Šembery ve Vysokém Mýtě (autograf) 12. In Nativitate Domini "Verbo caro Factum est", MČH XID 179 (autograf) 13. Inno, kostelní archiv v Chocni (opis) 14. Invitatorium, MČH XID 191 (opis) 15. Litaniae boemicae de Sancto Joanne Nepomuceno ex G 1748, MČH XID 169 (autograf) 16. Litaniae boemicae de Sancto Joanne Nepomuceno ex Dis, 1760, MČH XID 165 (autograf) 17. Litaniae boemicae de Sancto Joanne Nepomuceno ex B, 1767, MČH XXII F 449 (autograf) 18. Litaniae boemicae de Venerabili Sacramento ex Dis, 1768, MČH XID 178 (autograf) 19. Litaniae de Sancto Joanne Nepomuceno ex C, 1755, MČH XID 175 (autograf) 20. Litaniae de Sancto Joanne Nepomuceno ex D, MČH XID 177 (opis) 21. Litaniae de Sanctissimo Nomine Jesu ex C, 1767, hudebním oddělení Národní knihovny v Praze 59R 2720 (autograf) 22. Litaniae de Sanctissimo Nomine Jesu ex C, MČH XID 169 (autograf) 23. Litaniae Lauretanae ex C, 1760, MČH XID 171 (autograf) 24. Offertoria 2, 1757, MČH XXIIF 450 (autograf) 25. Offertorium Ave Maria, 1744, MČH XID 190 (autograf) 26. Offertorium pastorale "Nuž tedy pastýřové" kostelní archiv na Sudslavi a kostelní archiv v Brandýse nad Orlicí (opisy) 27. Pastorella "Hej, hej, jeden i druhej" archiv Cecilské hudební jednoty v Ústí nad Orlicí - 639. MČH XID 183 (opisy) 28. Pastorella de Nativitate Domini "Sem pastýři vesele", MČH XID 180 (opis) 29. Pastorella Hanatica, archiv Cecilské jednoty v Ústí nad Orlicí, MČH XID 147 (opisy) 30. Psalmus tono chorali, farní archiv v Chocni (autograf) 31. Regina coeli ex D, 1744, MČH XID 186 (autograf) 32. Regina coeli ex D, 1751, MČH XID 184 (autograf) 33. Regina coeli ex D, 1755, MČH XID 182 (autograf) 34. Regina coeli ex G, kostelní archiv v Novém Městě nad Metují (opis) 35. Regina coeli 2 ex C,G, MČH XID 174 (autograf) 36. Requiem ex E, 1772, farní archiv v Chocni (autograf) 37. Requiem ex Es, farní archiv v Chocni (autograf) 38. Rorate coeli 2, 1754, MČH XID 166 (autograf) 39. Rorate coeli, 1765, MČH XID 167 (autograf) 40. Salve Regina ex C, MČH XID 185 (autograf) 41. Salve Regina ex C, MČH XID 173 (autograf) 42. Salve Regina ex D, 1770, MČH XID 164 (autograf) 43. Salve Regina (Regina Coeli) ex D, MČH XID 170 (opis) 44. Salve Regina ex G, 1773, MČH XID 181 (autograf) 45. Salve Regina Capucinorum ex Db, MČH XI D 162 (autograf) 46. Te Deum ex D, 1758, MČH XID 188 (autograf) 47. Te Deum ex C (D), MČH XID 189 (opis) 48. Tempore adventus "Maria dej dovolení", Muzeum A. V. Šembery ve Vysokém Mýtě - 402 (opis) 49. Tempore adventus "O vinšovaná hodina", Muzeum A. V. Šembery ve Vysokém Mýtě 403 (autograf) 50. Těžká žalost, MČH XXIIF 420 (autograf) 51. Vesperae de Nativitate Domini, proboštský kostelní archiv v Litomyšli (opis) 52. Vidi aquam, MČH XID 168 (opis) |
|
Fragmenty
Vedle těchto skladeb se zachovaly ještě fragmenty autografů: Chorus na květnou neděli a Velký pátek (pouze party Canto, Alto, Koutníkovou rukou je psán pouze začátek). 2 stránky partu Organo z neznámého Requiem v kostelním archivu v Chocni. Dále Cantilena de Passione Domini "Sem pospěšte poběhněte" (pouze altový part) v Národní knihovně v Praze. V Národní knihovně v Praze je také uložen titulní list nedochovaného Requiem Sollenne z roku 1767, který není psán Koutníkovou rukou.
O poznání Koutníkova díla se ve 20. století nejvíce zasloužili choceňský skladatel Adolf Kramenič (1889-1953) a historik Jaroslav Vaniš (1923-1993). Adolf Kramenič mezi lety 1943-1950 shromáždil a spartoval Koutníkovy skladby. Spartace jsou dnes s celou Krameničovou obsáhlou hudební sbírkou uloženy v Muzeu A. V. Šembery ve Vysokém Mýtě.
Z Koutníkovy tvorby se zachovalo 52 chrámových figurálních skladeb (a několik fragmentů), ve kterých se osobitým způsobem mísí prvky středního baroka, raného klasicismu a lidové hudby. Těžko odhadovat, jak četná byla původní Koutníkova produkce. Pravděpodobně se však jedná o nepatrný zlomek toho, co Koutník skutečně zkomponoval za 76 let svého života. 32 skladeb je autografických, ostatní jsou převážně dobové opisy. 9 skladeb je dochováno neúplně, z toho 4 jsou nerekonstruovatelná torza. Všechny Koutníkovy skladby až na 5 výjimek (č. 6, 14, 26, 27, 28) jsou dnes zachovány unikátně. Nejčastěji používaný notový materiál utrpěl nejvíc ztrát. Opotřebované a potrhané noty, které už hudebníkům nedržely na pultech, se prostě vyřazovaly. Jen tak si lze vysvětlit fakt, že se nám nedochovala jediná Koutníkova mše. Ke značným ztrátám došlo pravděpodobně také v případě offertorií, requiem a Te Deum. Vedle figurálních Koutníkových kompozic se zachovaly ještě čtyři autografické knihy chorálních Rorate z let 1739, 1753, 1756, 1772 (Orlické muzeum Choceň) a dvě Matutina z let 1757 a 1756 (tamtéž, nyní nezvěstné). Pouze druhá kniha Rorate obsahuje 3 adventní písně s generálním basem. Jak vyplývá z titulních listů knih Rorate, Koutník měnil a v některých případech i skládal nové nápěvy a texty.
Nejčastějším obsazením Koutníkových figurálních skladeb jsou 4 vokální hlasy, dvojice houslí a generálbas. Solo ve vokálních i instrumentálních partech upozorňuje spíše na odmlku některých vokálních hlasů než na sólový přednes partu. Pro houslistu bylo tedy označování solo poznámkou k dynamickému upozadění, pro violon znamenalo nejspíše odmlku až k další poznámce tutti. Podle dochovaného provozovacího materiálu mohlo být obsazení maximálně zdvojené (z jednoho vokálního partu mohli zpívat maximálně tři). Pravděpodobně se však skladby často provozovaly sólově. Koutník byl jistě mimořádně dobrý houslista, poznámku z matriky kroměřížského pěveckého semináře dokládají houslové party obsahující řadu obtížných míst. Je tedy pravděpodobné, že Koutník často řídil svůj soubor od prvních houslí, zatímco varhanní part přenechával některému ze svých pomocníků. Velice často spočívá nápaditost a posluchačská přitažlivost Koutníkových vokálně instrumentálních kompozic v pohybu nástrojové melodické linie, která je vždy neotřelá i po rytmické stránce. V některých skladbách se ke dvojici houslí přidružuje dvojice lesních rohů, ve slavnostnějších případech dvojice klarin (2 Offertoria, i tympány - č. 24, Regina coeli - č. 31, 32, 33, Te Deum - č. 46, 47). V pastorelách používá Koutník dechový pastýřský signální nástroj větších rozměrů, trubkového tvaru - tubu pastoralis. Flétny, hoboje a klarinety se vyskytují pouze v několika pozdějších opisech Koutníkových děl, proto se domnívám, že jde o instrumentační úpravy opisovačů, kteří těmito nástroji disponovali.
Z nepočetných pramenů vypovídajících o hudebním životě východočeského kraje na přelomu 17. a 18. století vyplývá, že v převážné většině tvořily repertoár hudebních produkcí v kostele jednoduché strofické písně, při čemž složitější figurální hudba byla provozována pouze ve větších městech, jako byly Pardubice či Kutná Hora. Jedná se ale pouze o předpoklad, protože ani z těchto center se nezachoval žádný notový materiál. Je pravděpodobné, že došlo i k rozšíření poněkud složitějších útvarů, jakým je například Michnova Loutna česká, která sice zachovává strofický princip, přece jen ho však obohacuje o samostatné instrumentální vstupy. Na tento typ navazují bezprostředně i Koutníkovy Cantilenae de Passione. Jejich původní produkce byla asi nepoměrně bohatší, než se zachovalo. Také skutečnost, že se nalezly mimo choceňské prostředí a často v cizích opisech, svědčí o jejich značné popularitě, také v souvislosti s jejich provozovací nenáročností a posluchačskou atraktivností danou i expresivními českými texty. Na tvorbu kancionálů navázal Koutník již v roce 1732 svou první knihou Rorate. Dá se předpokládat, že již v této době začíná jeho samostatná kompoziční činnost, přestože nejstarší datovaná skladba je až z roku 1744. Pokud tedy nedojde k nějakým dalším zásadním objevům, můžeme část Koutníkovy tvorby považovat za vůbec nejstarší dochované původní figurální kompozice v dané oblasti.
Koutníkovo zachované dílo je dokladem bohaté a pestré produkce skladeb, funkčně vázaných k nejrůznějším příležitostem. Vedle tradičních liturgických kompozic nalézáme speciální skladby k pohřbům, procesím i dnes těžko zjistitelným příležitostným církevním slavnostem, o čemž svědčí také rozsáhlý soubor Koutníkových litanií. Příznačná je bohatá produkce vánočních pastorel. Poměrně brzo proniká i na venkov silný vliv a pak obliba opery, jejíž zkrácenou formu téměř doslova přejalo sepolcro.
Ve skladatelské technice je Koutník řemeslně zručný. Jistá nedůslednost v práci s hudebními myšlenkami vyplývá ze způsobu, kterým se v 18. století komponovalo. Skladatelé tvoří rychle, jakoby al fresco, pro konkrétní okamžik, a tak svá díla nevypracovávají až do důsledků, nápady nepodrobují selekci, jakou známe z tvůrčího procesu dnešních skladatelů artificiální hudby. Vše je zlehka načrtnuto, aby se aditivním a poněkud šablonovitým způsobem pokračovalo dál nejen v rámci jedné skladby. Pro české skladatele ve větších centrech a stejně tak zprostředkovaněji na venkově byly určující italské, či přesněji neapolské vlivy. Koutník svůj estetický ideál našel zřejmě již za studií u piaristů v Litomyšli a Kroměříži, kde poznal skladby italských i rakouských autorů i členů kroměřížské biskupské kapely. Tento vliv je v jeho melodice a harmonii patrný stejně jako nepřehlédnutelné rysy dobového operního stylu. Z Kroměříže si Koutník přináší zážitek z exoticky znějící valašské hudby, což se projevilo především v pastorelové tvorbě. V Koutníkově díle se tak ústrojně a osobitě střetává několik hudebních světů: polyfonie, figurované basy a poměrně pohyblivá harmonie - s periodickou melodikou, bubínkovými basy a nadvládou hlavních harmonických funkcí. Pozdější ovlivňování okolní kantorskou tvorbou bylo asi minimální. Ke značné izolovanosti přispívalo rozdrobení kraje na jednotlivá panství, v nichž různé vrchnosti určovaly různá pravidla výběru kantorů i nároky na jejich práci. Docházelo tak většinou k tomu, že kantor, pokud na daném místě působil delší období, jak tomu bylo u Koutníka, rozvíjel pedagogicky i umělecky především vlastní vědomostní i intelektuální dispozice a v případě tvůrčích kompozičních aktivit v podstatě zakonzervoval typ hudební řeči, který měl možnost poznat v době studií na daném místě i příslušném typu školy ve svém mládí.
Ves Choceň měla v 18. století pouze tisíc obyvatel, a přesto tu existovala od Koutníkova nástupu přes Jana Václava Matějku až do smrti jeho nástupce Tomáše Kolovrátka (1831) souvislá tradice dovedně komponujících kantorů. I pro tak malé obecenstvo tu vznikala pozoruhodná autentická hudební kultura, která na jedné straně zprostředkovávala českému venkovu evropské hudební trendy, na druhé straně si vždy udržela svou zajímavou a nenapodobitelnou tvář.
Pokud opomineme potěšení duše pramenící z tělesné rozkoše vázané v té době na neodvolatelné závazky, zbyly člověku 18. století k potěše mysli i jejímu očištění především modlitba a hudba. Vinou nevhodné interpretace a vinou hodnocení estetickými měřítky přenesenými z cizího prostředí a odlišných kulturních souvislostí je česká hudba 18. století nedostatečně pochopena a stojí stranou obecného zájmu i intenzivního muzikologického zkoumání. Koutníkova hudba v sobě nese poselství o tom, že vše nemusí být dořečeno a vysvětleno, že s krásou nesouvisí pokrok a že smyslem života není vítězství či prvenství. Je to poselství pokory.
Tomáš Hanzlík