Hudba piaristických klášterů
Spartace a hudební realizace T. Hanzlík
P. Adalbertus a s. Michaele Archangelo - Vojtěch Pelikán
(*1643 Litomyšl, †1700 náhle, cestou ze Smečna do Slaného)
De Nativitate Domini nostri Jesu Cristi
De venerabilo Markéta Večeřová - soprán
Missa s. Adalberti
P. Remigius a s. Erasmo - Antonín Mašát
(*1692 Pacov, †1747 Lipník nad Bečvou)
Hymni Vespertini III
de Confesore (č. 2) Jana Synková - alt
P. David a s. Joanne Baptista - Jan Kopecký
(*1696 Choceň, †1758 Kroměříž)
VESPERAE de Matre Dolorosa breves alla Capella
P. Zacharias a s. Elisabeth - Kristián Schubert
(*1701 Budišov, †1780 Stará Voda)
DUO RORATE
P. Simon a s. Bartholomaeo - Václav Kalous
(*1715 Solnice, †1786 Rychnov nad Kněžnou)
Offertorium Quadragesimale - 1768
Missa ex F (Kyrie, Gloria, Credo, Sanctus, Benedictus, Agnus Dei)
Missa ex C
Affectus
P. Wolfgangus ab Omnibus sanctis - Jan Offner
(*1720 Janovice u Rýmařova, †1759 Bruntál)
Ave Regina III
P. Sebaldus a s. Joanne Baptista - Jan Hausner
(*1728 Budišov, †1793 Kirn)
Salve Regina in G, A, E
P. Silverius Victor a s . Zacharia - Jan Kolenc
(*1727 Sezemice, †1793 Lipník nad Bečvou)
Mottetto pro Festo SS. Corporis Christi
Ecce panis angelorum
P. Carolus a s. Romano - František Floder
(*1738 Medlov u Pohořelic, †1773 Kroměříž)
Ave maris stella III
Markéta Večeřová - soprán
P. Damasus a s. Hieronymo - Antonín Jan Nep. Brosmann
(*1731 Fulnek, †1798 Příbor)
Ave Regina V
Hudba se stala brzy po třicetileté válce účinným prostředkem rekatolizačních snah v českých zemích. Dlouhou dobu v tom držel prim jezuitský řád. V průběhu 17. století mu na poli náboženské osvěty začal výrazně konkurovat nový piaristický řád, který svým zaměřením na výchovu chudých chlapců výrazně přispíval k zušlechtění intelektuálního potenciálu širokých vrstev. Během krátké doby nabylo hudební dění u piaristů téměř masové podoby. Na rozdíl od jezuitů se věovali členové piaristického řádu aktivně hudbě i jako kněží a mnozí prosluli i jako skladatelé. Z dobových zpráv a seznamů hudebnin máme doloženou samostatnou kompoziční činnost nezvykle velkého počtu piaristických kněží. Pouze od 10 z nich se zachovaly skladby do dnešních dnů. Náš program tedy obsahuje deset řádových jmen s připojeným občanským jménem, daty a místy narození a úmrtí.
Osudy těchto řeholníků jsou si velice podobné. Po absolvování piaristického gymnázia byli přijati do noviciátu a po splnění příslušných přijímacích podmínek zasvětili celý zbytek života výchově mládeže na nejrůznějších místech českomoravské provincie. Následující útržky z jejich životopisů chápejte proto spíš jako anekdotické historky, které nevypovídají nic o osobnosti těchto pracovitých lidí.
P. Adalbertus je jedním z prvních skladatelů proslulých i mimo řád. Působil v Litomyšli (1673/75), ve Slaném (1677/83), v Mikulově a znovu ve Slaném (od r. 1699). Zemřel náhle cestou ze Smečna do Slaného. Z jeho více než stovky skladeb doložených v inventářích se nám zachovalo v kroměřížském archivu pouze De Nativitate opsané rukou P. J. Vejvanovského a Missa s. Adalberti z roku 1672. Sopránová árie De Venerabilo z kůru sv. Jakuba v Brně je označena pouze křestním jménem, mohlo by se jednat i o skladbu piaristy Adalberta Bernardi a s. Barbara (1664 - 1725). Mše byla mylně připsána jezuitskému skladateli Karlu Pelikánovi, ale již Emilián Trolda ve studii Česká církevní hudba v období generálbasu na tento omyl neúspěšně upozornil.
P. Remigius byl u piaristů velkou autoritou na poli filozofie a teologie. V těchto oborech vydal tiskem několik prací v nich zúročil i své značné jazykové vzdělání (mj. hebrejština, řečtina). V řádové hierarchii dosáhl vysokého postavení jako vicerektor, provinční asistent a rektor. Hymni Vespertini pocházejí z kroměřížského archivu.
VESPERAE de Matre Dolorosa breves alla Capella P. Davida jsou dnes bohužel jediným zachovaným dílem vyhlášeného skladatele a regenta hudebního semináře v Kroměříži. Užitková chrámová skladba v archaizujícím stylu alla capella nám Kopeckého asi nepředstavuje v pravé šíři jeho uměleckých nároků. Pokud můžeme věřit dobovým svědectvím, byl P. David úspěšným operním a oratorním skladatelem. Z Kroměříže máme doklady o úspěšném provádění jeho latinských oper Endymio a Yta innocens.
Také P. Zacharias byl plodným autorem operní a scénické hudby. DUO RORATE z kroměřížského archivu je dnes jeho jedinou zachovanou skladbou svědčící o ovlivnění skladatelským okruhem A. Caldary, které souvisí i s jeho působením ve Vídni. P. Zacharias byl činný také v oborech filozofie a teologie. Řadu prací vydal tiskem. Zemřel na následky úrazu pádu do kašny v klášterní zahradě ve Staré Vodě.
P. Simon je mimořádný již rozsahem svého zachovaného díla (100 skladeb). Pro českou hudbu má význam i jako učitel F. X. Brixiho a nejvýznamnějšího piaristického skladatele Antonína Brosmanna (P. Damasus). Offertorium Quadragesimale zachované v opise z roku 1768 v kroměřížském archivu je dokladem jeho kontrapunktické práce s vypjatým chromatickým tématem.
P. Wolfgangus studoval jako chlapec v hudebním piaristickém semináři v Kroměříži v letech 1732 - 36. Přestože je u jeho jména v matrice poznamenáno "ve všech směrech lehkomyslný a nezralý", stal se později členem řádu. Z roku 1749 máme doklad o provádění jeho oratoria ve Staré Vodě, ale dnes známe pouze tři Ave Regina pocházející z Lipníku nad Bečvou.
Díky opisovačské píli Jana Kopse - kaplana v Dubu nad Moravou, se zachoval stejný počet Salve Regina vynikajícího piaristického varhaníka P. Sebalda.
P. Silverius byl autorem rozměrných oratorních forem. Dnes však jeho tvorbu reprezentují jen dvě dochované sborové skladby z Kroměříže.
P. Carolus je jediným reprezentantem instrumentální hudby v piaristických klášterech. Vedle jeho Symphonie ex D se zachovaly ještě litanie, offertoria a torzo pastorální opery. Tři sopránové árie Ave maris stella pocházejí z kroměřížské hudební sbírky.
Podle svědectví současníků prý P. Damasus nejraději sedával v zahradní besídce a ustavičně komponoval. Často prý ho našli sedět na zemi a psát noty, protože hudba byla jeho nejmilejší zábavou. P. Damasus se nám zatím jeví jako nejvýznamnější skladatelská osobnost piaristického řádu, jednak rozsahem dochovaného díla, ale především jeho kvalitou. Jeho hudební řeč hluboce zakotvená ve výrazových prostředcích vrcholného baroka přejímá prvky klasicizmu svých současníků jen nepatrně. V souvislosti s postmoderní estetikou negativní hodnocení Brossmanova konzervativního stylu dnes již odpadlo a zůstala radost ze svěží invenční hudby.