Ana Sokolović: LOVE SONGS
monoopera pro ženský hlas a saxofon
zpěv Irena Yebuah Tiran (Slovinsko, https://en.wikipedia.org/wiki/Irena_Yebuah_Tiran)
saxofon Lovro RAVBAR (Slovinsko)
scénická koncepce Rocc (Slovinsko)
dramaturgie Katja Konalinka (Slovinsko), Pavel Petráněk (Česko)
manažeři projektu Tomáš Cafourek (Česko, opera povera) & Katja Konvalinka (Slovinsko, SKGG)
koprodukce opera povera (6. projekt spolku) & Slovinské komorní hudbní divadlo (SKGG)
O PROJEKTU:
Láska byla a vždy bude nevyčerpatelnou inspirací lidské tvořivosti. Láska nás následuje všude; láska je příčina a následek. Láska evokuje nejsilnější lidské emoce: láska vedla lidi k válkám, ale také inspirovala nejkrásnější básně. Všechny jazyky zpívají o lásce stejným způsobem. Každé štěstí, strach, smutek a něha je podobná druhému.
Love Songs skladatelky Any Sokolović (*1968) je intimní příběh o lásce v pěti tematických částech: čistá láska, něžná láska, dětská láska, zralá láska a láska k osobě, kterou jsme ztratili. Texty jsou zpívány v pěti jazycích: angličtině, francouzštině, srbštině, irštině a latině. Libreto poukazuje na skladatelčin výběr svých oblíbených básní Williama Shakespeara, Paula Éluarda, Émile Nelligana, Vaska Pope, Miroslava Antiće, Katula, Walta Whitmana, Amaruja a dalších. Dílo zahrnuje i mezihry s větou „Miluji tě“ ve 100 jazycích. Zatímco části jsou lyrické, mezihry jsou rytmické, inspirované barvami sta jazyků, přičemž zpěvák používá různé nekonvenční hlasové techniky. Pěvecky se tedy jedná o skutečnou interpretační výzvu.
Opera Love Songs vznikla na objednávku Queen of Puddings Music Theatre v roce 2008 v Kanadě. S tímto dílem opera povera navazuje na projekty Martin Středa (2014), Deník Anny Frankové (2015), Děvče z hor & Zápisník zmizelého (2017) v rámci dramaturgické linie hudebních mono-dramat. Tvorba Any Sokolović bude takto v České republice prezentovaná vůbec poprvé a to při příležitosti 50. narozenin skladatelky v roce 2018.
O AUTORECH PROJEKTU:
Ana Sokolović – skladatelka
Ana Sokolović se narodila v Srbsku, již 20 let žije v kanadském Montréalu. Nejprve studovala klasický balet, poté kompozici na univerzitě v Novém Sadu a v Bělehradě, magisterský titul dokončila na Université de Montréal v polovině 90. let. Její dílo je plné její fascinace pro různé formy uměleckého projevu. Skladby jsou často inspirované balkánskou lidovou hudbou.
V průběhu let získala Ana Sokolović řadu objednávek a ocenění. Dnes její dílo zahrnuje orchestrální, vokální, komorní, operní a divadelní skladby. V letech 1995–1998 třikrát obdržela cenu SOCAN Foundation for Young Composers. V roce 1999 v soutěži CBC Young Composers získala hlavní cenu spolu s první cenou v kategorii komorní hudby. V roce 2005 získala Cenu Josefa S. Stauffera, kterou uděluje kanadská Rada pro umění, a v roce 2007 jí Conseil québécois de la musique udělila Prix Opus za skladatele roku. V roce
Společnost Société de Musique contemporaine du Québec (SMCQ) nedávno připomněla 20. výročí příjezdu Any Sokolović do Quebeku oslavou jejího díla. „Za rozsah, rozmanitost a kvalitu její práce; pro originálnost jejího přístupu; pro její energii, její pověst mezi nejprestižnějšími institucemi a její přitažlivostí pro publikum všech věkových kategorií,“ se umělecká komise společnosti jednomyslně rozhodla věnovat třetí řadu cyklu Série Hommage dílu a osobnosti Any Sokolović. Série, která se konala v sezóně 2011/12, přinesla rekordní účast, protože kanadští umělci a organizace s nadšením odpověděli na výzvu. Více než 200 událostí bylo představeno na její počest od pobřeží k pobřeží.
Ana Sokolović nedávno získala prestižní zakázku od Canadian Opera Company na operu, která bude premiéru v sezóně 2019/20. Nadace Émile Nelligan udělila v listopadu 2015 Aně Sokolović prestižní Serge-Garant Prize. „Přenesením svých vlastních kořenů a osobní identity do živé a univerzální kultury Ana Sokolović skládá hudbu, která nás spojuje nejen s Montréalem, ale s Torontem, Aix-en-Provence a Bělehradem.“ Ana Sokolović vyučuje kompozici na Université de Montréal.
Více na http://www.anasokolovic.com/
Irena Yebuah Tiran – zpěv
Irena Yebuah Tiran vystudovala zpěv s vyznamenáním na salcburském Mozarteu u prof. Ingrid Mayr a absolvoval postgraduální studium v oboru píseň u prof. Wolfganga Holzmaira. Její otec pochází z Ghany a během svých studií v Lublani se seznámil s její matkou. Irena má také sestru-dvojče, narodily se na Den matek v roce 1974.
Je nositelkou řady ocenění. Zúčastnila se několika mistrovských kurzů (Marjana Lipovšek, Breda Zakotnik, Alfred Burgstaller), zdokonalovala se také u Grace Bumbry v Salcburku. V roce 2000 se v roli Cherubína v Mozartově Figarově svatbě poprvé objevila na jevišti lublaňské Opery. Spolupracovala se Slovinskou filharmonií, Symfonickým orchestrem RTV Slovenija, Vídeňskou filharmonií, Bavorským rozhlasovým orchestrem, Ensemble Wien Klangforum a dirigenty jako Jonathan Nott, Riccardo Chailly, Emilio Pomarico, Donald Runnicles, Evan Krista, Marko Letonja. Je členkou vokálního ansámblu Nova ve Vídni (vystoupení na festivalu v Salcburku, Bregenz, Styriarte, Ruhrtrienalu, festival Štýrský podzim, Wien Modern, Wiener Festwochen). V sezoně 2007/08 vystoupila v Beriově Symfonii pro 8 sólistů a orchestr s Vídeňskou filharmonií a v premiéře Haasovy opery Melancholie v Opéra National de Paris. Irena se také věnuje současné hudbě, zúčastnila se mnoha světových premiér slovinských i zahraničních skladatelů. Vyučuje zpěv a koncertuje jako sólista a členka komorních souborů doma i zahraničí. Byla v porotě první řady slovinské verze show Tvoje tvář má známý hlas.
Rocc – scénická koncepce
Operní režisér a scénický výtvarník Rocc (*1979 v Lublani, Slovinsko) vystudoval operní režii u A. Vaňákové na JAMU v Brně, postgraduálně studoval scénografii v Curychu a u rosalie v Offenbachu nad Mohanem. Získal stipendium Ministerstva kultury Slovinské republiky, podporovala ho také Slovinská akademie věd a umění. Jeho umělecké jméno je poctou Marii Mrázkové, Roccově profesorce herectví a učitelce života.
Jako režisér, scénograf a výtvarník kostýmů vytvořil více než 20 operních produkcí a spolupracoval s Národními divadly v Praze, Brně, Ostravě, Lublani (Slovinsko), Rize (Lotyšsko) a s Operou Bergen (Norsko), chronologicky zmíníme: Toch: Princezna na hrášku (Lublaň, 2003), Glass: Kráska a zvíře (Brno, 2008), Haydn: Lékárník (Lublaň, 2009), Rossini: Popelka (Brno, 2010), Janáček: Šárka a Martinů: Ariadna (Ostrava, 2010), Mascagni: Sedlák kavalír a Puccini: Vily (Bergen, 2011), Strauss: Elektra (Brno, 2012), Rachmaninov: Lakomý rytíř a Puccini: Gianni Schicchi (Bergen,
Speciální Roccovou profilací je současná opera, spoluvytvořil následující světové premiéry: Dvořáková & Medek: MrTVÁ? (Národní divadlo v Praze, 2004 – prezentována také na 50. Mezinárodním festivalu soudobé hudby Varšavský podzim v Polsku), Zouhar: Noci Dnem (Národní divadlo Brno, 2005), Hanzlík: Lacrimae Alexandri Magni (Národní divadlo v Praze, 2007), Košut: Macbeth (Národní divadlo Brno, 2008), Šavli: Pastýř (Národní divadlo Lublaň, 2010), Zouhar & Hanzlík: La Dafne (Národní divadlo Brno, 2011 – volná rekonstrukce nejstarší opery vůbec), Dvořáková & Medek: Alice in Bed (Národní divadlo Brno, 2014), Lazar: Desátá dcera (Národní divadlo Lublaň, 2015). Je také zakladatelem a uměleckým vedoucím skupiny opera povera se zaměřením na soudobou hudebně-divadelní tvorbu.
Roccova tvorba obsahuje i další projekty v oborech instalace, tance a nových medií. Jeho práce byly ke zhlednutí v České republice, na Slovensku, ve Slovinsku, v Polsku, Švýcarsku, Norsku, Rakousku a Německu, kde také spolupracoval jako scénograf v Leipziger Tanztheater. Je činný též jako pedagog jevištního pohybu a operního herectví a jako člen odborných porot na mezinárodních pěveckých soutěžích (ČR, USA, Kanada, Slovinsko, Albanie).
V sezoně 2007–2008 působil jako dramaturg a asistent režie v Opeře Slovinského národního divadla Maribor, v sezoně 2008–2009 jako dramaturg a zástupce uměleckého šéfa Janáčkovy opery Národního divadla Brno. V letech 2009–2011 byl uměleckým šéfem Janáčkovy opery Národního divadlo Brno, 2011–2013 působil jako umělecký šéf Státní opery Praha, která se v lednu 2012 propojila s Operou Národního divadla v Praze. Od listopadu 2013 je uměleckým šéfem Opery Národního divadla v Lublani.
O KOPRODUCENTECH PROJEKTU:
OPERA POVERA
Idea spolku opera povera sahá do roku 2005, kdy operní režisér a umělecký vedoucí spolku Rocc během svých studií v Curychu, inspirován Grotowského teorií chudého divadla a uměleckým stylem arte povera, položil základní tezi opery povera (v doslovném překladu z italštiny: „chudá opera“ respektive „chudé dílo“). Spolek byl poté oficiálně založen v roce 2013 a následně uvedl oceňované inscenace: Andrew Yin Svoboda: Martin Středa, Vít Zouhar & Rocc: ECHO – metamorphoses I, Grigorij Frid: Deník Anny Frankové, Edvard Grieg & Leoš Janáček: Děvče z hor & Zápisník zmizelého. Se svými produkcemi se spolek opera povera představil v rámci Roku české hudby, Pražského Quadriennale, na festivalech Opera 2015 a 2017 v Praze, Opera Schrattenbach v Olomouci, Janáček a Luhačovice a v norském Bergenu.
Více na www.operapovera.eu
SLOVINSKÉ KOMORNÍ HUDEBNÍ DIVADLO (SKGG)
Slovinské komorní hudební divadlo bylo založeno v roce 1996. V roce 2008 získalo toto sdružení statut společnosti veřejného zájmu. Jejími členy jsou známí slovinští hudebníci, divadelní a kulturní pracovníci. Cílem Slovinského komorního hudebního divadla je provádění komorních oper všech hudebních období, specializuje se zejména na díla z období baroka a současnosti. Sdružení spolupracuje s řadou divadelních a hudebních tvůrců, umělců, organizací a institucí. Mezi koproducenty patří např. Slovinské národní divadlo opery a baletu Lublaň, slovinská Akademie hudby ad. Patrony společnosti jsou Ministerstvo kultury Slovinské republiky, Město Lublaň, Italský kulturní institut ve Slovinsku, Slovinská společnost skladatelů, Velvyslanectví USA v Lublani apod.