Festival Baroko 2009
Stručný program: 
út 11. 8. / 19.30 / atrium jezuitského konviktu (UCUP)
La Danza (pastorální opera Christopha Willibalda Glucka)
Narcis a Palimene (Pastorální balet-pantomima)
Irena Troupová - soprán, Jaroslav Březina - tenor, Musica Florea - Marek Štryncl,
Ensemble Hartig - Helena Kazárová
út 1. 9. / 19.30 / kaple Božího těla (UCUP)
Mystické koncerty a kantáty (J. S. Bach, A. Vivaldi, T. Hanzlík)
Vivaldi Orchestra Praga - Václav Návrat, Markéta Mátlová - soprán
po 14. 9. / 19.30 / atrium jezuitského konviktu (UCUP)
čt 17. 9. / 19.30 / atrium jezuitského konviktu (UCUP)
Facetum musicum (pasticcio z oper A. Vivaldiho, G. F. Handela, A. Lottiho z r. 1738)
Markéta Večeřová - soprán, Vladimír Třebický - bas, Anna Jelínková soprán, Jan Milušek - kontratenor, Rostislav Baláž - tenor, Pavel Maška - bas. Basso continuo a nastudování - Marek Čermák, koncertní mistr - Lukáš Mik. Scéna a kostýmy - Vendula Johnová, Režie a umělecké vedení Ensemble Damian - Tomáš Hanzlík.
Facetum Musicum
st 23. 9. / 18.00 / Mozarteum Arcidiecézního muzea
Cadmus et Hermione (projekce opery Jeana-Baptisty Lullyho)
Záznam inscenace souboru Le Poème Harmonique s komentářem Gabriely Coufalové
čt 1. 10. / 19.30 / kaple Božího těla (UCUP)
Steve Wächter (recitál německého kontratenoristy)
program: A. Vivaldi, G. F. Händel, G. P. Palestrina, J. Krieger, T. Hanzlík
po 5. 10. / 19.30 / atrium jezuitského konviktu (UCUP)
Harlekýnova dobrodružství (commedie dell´ arte)
Strašná travestie o těhotném starostovi (opera)
Divadlo Facka, Ensemble Damian
Předprodej vstupenek v podloubí olomoucké radnice
a před jednotlivými koncerty.
Podrobné informace o festivalu a představeních:
Baroko 2009
12. ročník olomouckého hudebního festivalu
11. srpna - 5. října
Pořádá Tomáš Hanzlík ve spolupráci s Katedrou hudební výchovy PdF UP, občanským sdružením Musica Flora a Muzeem umění Olomouc za finanční podpory statutárního města Olomouce, Ministerstva kultury, Olomouckého kraje a Česko-německého fondu budoucnosti
Festival Baroko je od počátku zaměřen na interpretaci hudby 17. a 18. století s použitím dobových nástrojů. Dramaturgie klade důraz na uvádění novodobých premiér barokních skladeb vzniklých přímo v Olomouci a nebo v její bezprostřední blízkosti. Tyto skladby realizoval ve spolupráci s těmi nejvýznamnějšími tělesy specializujícími se na autentickou interpretaci barokní hudby (Musica Antiqua Praha, Musica Florea, Capella Regia, Ars Brunensis, Musica Aeterna, Collegium Marianum, Societas Incognitorum, Affetto, Solamente Naturale, Capella Academica, Hofmusici). Řada skladeb premiérovaných na festivalu Baroko byla následně vydána tiskem (T. N. Koutník - 1998, Choceňský manuskript 1999, Hudba piaristických klášterů - 2000).
Od roku 2000 byl festival obohacen také o provádění soudobých děl spjatých tematicky s barokem (opera Coronide V. Zouhara, opery Endymio, Yta innocens T. Hanzlíka, oratorium Petrus P. Tenhaefa, opera Torso ad.).
V uplynulých letech festival Baroko podpořili: Ministerstvo kultury ČR, Statutární město Olomouc, Olomoucký kraj, Nadace Život umělce, Goethe institut Praha, RD Rýmařov a Lesaffre Česko.
Od 7. ročníku jsou scénická díla prezentována na replice rozebiratelného barokního divadla, která byla vytvořena jako dar společnosti RD Rýmařov, speciálně pro festival Baroko. Festival je stejně jako v předchozích ročnících umístěn do prostor zrekonstruovaného jezuitského konviktu v Olomouci (kaple, atrium), nynějšího Uměleckého centra Univerzity Palackého. Baroko 2009 tak chce vedle uvádění novodobých premiér ve vizuálně atraktivní podobě prezentovat akustický potenciál této jedinečné barokní architektonické památky.
út 11. 8. / 19.30 / atrium jezuitského konviktu (UCUP)
La Danza
(Barokní pastorální opera s baletem)
Hudba: Ch.W.Gluck (1714-1787)
Libreto: Pietro Metastasio (1698-1782)
Původní premiéra: zámek Laxenburg u Vídně 5. 5. 1755
Obsazení
Nice - Nymfa (soprán): Irena Troupová
Tirsi - Pastýř (tenor): Jaroslav Březina
Musica Florea - umělecké vedení Marek Štryncl
Narcis a Palimene
(Pastorální balet-pantomima z českokrumlovského zámeckého archivu)
Hudba: Ch.W.Gluck (?)
Libreto: Michael d´Agata, 1754
Obsazení
Nymfa Zoe, zamilovaná do Narcise: Barbora Kohoutková
Nymfa Palimene, zamilovaná do Narcise: Jitka Antonie Tázlarová
Narcis: Mirek Urban
Nymfy a Pastýři: Barbora Dastychová, Blanka Ferjentsik-Wernerová, Radek Šula.
Ensemble Hartig - umělecké vedení, choreografie a režie Helena Kazárová
Dovolte nám, abychom vám představili žánr pastorály, která byla výrazem lyrických sil v rámci hudebního divadla již od 17. století a v 2. polovině 18. století se stala nezbytnou částí divadelního myšlení rokoka na barokních základech. Anakreonský námět a jeho zpracování dvěma velikány 18. století - Metastasiem a Gluckem - představuje ideální syntézu všech složek hudebního divadla 18. století: vokální a instrumentání hudby, kvalitních veršů a jevištního tance.
Metastasiova La Danza byla u vídeňského dvora uvedena již roku 1744, tehdy ale s hudbou Giuseppe Bonno. Poté Metastasio svůj text pro Ch.W.Glucka přepracoval a rozšířil. Nová premiéra se konala roku 1755 v zámečku Laxenburg, pravděpodobně pod širým nebem. Po komorní opeře, kde hlavní představitele zpívali dvorní virtuosové Caterina Gabrielli a Joseph Friebert, následoval „Velký pastýřský balet", tančený šesti tanečnicemi a osmi tanečníky dvorního divadla, mezi nimiž byl i později velmi slavný Gasparo Angiolini. Hudba k tomuto baletu, jejímž autorem byl Joseph Starzer, se však nedochovala. V naší inscenaci jsme ji nahradili anonymní baletní suitou z českokrumlovského zámeckého archivu, která je z největší pravděpodobností rovněž dílem Ch.W. Glucka. Není s jistotou prokázáno, zda La Danza vešla do repertoáru Dvorního divadla. Opakovali ji ještě jednou následujícího roku v Laxenburgu (bez závěrečného baletu). Poté vypukla sedmiletá válka. Další uvedení přichází v úvahu v roce 1766 podle tištěného libreta, které se dochovalo v Lobkovické sbírce v Praze (NK Praha, 9 E 3783). Není však známo, ke kterému místu se toto libreto vztahuje. Jelikož byla dvorní divadla od 18.8.1765 do 31.3. 1766 zavřená díky smutku za zemřelého císaře Františka I., je možné, že se hra uváděla v některém soukromém šlechtickém divadle.
Na závěru své divadelní tvorby včlenil Gluck čtyři árie z této pastorální opery do operní serenády Echo et Narcisse z roku 1779.
Synopse děje opery La Danza/Synopsis of opera La Danza:
Pastýř Tirsi pozoruje se svou milou nymfou Nice západ slunce. Vyjadřuje svůj neklid nad tím, že jeho milá se musí připojit k tancům ostatních lesních nymf, znamená to pro něj loučení. Okamžik loučení se přibližuje a on cítí v srdci pochyby a žárlivost. Krásná a svůdná Nice ho uklidňuje se sobě vlastní koketérií, což jeho žárlivost jen rozdmýchává. Každý z milenců vyjadřuje odvěký paradox lásky: je milovat totéž co chtít vlastnit druhého? Jak dospět k důvěře, když se druhý vzdaluje...
Synopse děje baletu Narcis a Palimene/Synopsis of Ballet-pantomime Narcis and Palimene
Pastýři a jejich nymfy se chystají na večerní taneční slavnost. Mezi nimi je i Narcis. Přichází Palimene, která najde jeho hůl. Políbí ji, ozdobí mašlemi a tančí s ní. Narcis se vrátí pro svou zapomenutou hůl. Tančí menuet s Palimene plný vzájemného okouzlení. Náhlý příchod nymfy Zoe však zničí tuto idylku, neboť ta se zmocní Narcisovi hole, strhne z ní Palimeninu mašli a dává najevo svou žárlivost. Když jí Narcis nevěnuje dostatečnou náklonnost, vytrhne soše Amorka šíp a Narcise jím probodne. Narcis se zdá být jako bez života a zoufalá Palimene volá na pomoc boha lásky. Amorek oživne, seskočí k Narcisovi a šíp mu vytáhne. Narcis okamžitě přijde k sobě. Šťastní milenci nakonec odpustí i kající se Zoe a všichni se spojí ve veselém tanci.
Tento krátký pastorální balet rozvíjí téma žárlivosti po svém - žárlivost spojená s touhou získat druhého i proti jeho vůli může mít tragické následky. Naštěstí jsme v žánru pastorály, a tak vše dopadne dobře...
Christoph Willibald Gluck (*Erasbach, 2.7.1714; +Vídeň, 15.11. 1787).
Tento vynikající skladatel a reformátor hudebního divadla měl české kořeny, jeho rodinné jméno znělo původně „Kluk" a rodným jazykem byla čeština. Z nechuti k lesnickému povolání, které se v rodině dědilo z otce na syna, utekl do Prahy, kde se v roce 1731 zapsal na universitu a živil se jako varhaník a zpěvák. Jeho životní cesta pak pokračovala přes Vídeň do Milána, kde měl možnost v roce 1741 veřejně uvést svou první operu. Nezůstala nepovšimnuta, a tak následovaly další v různých italských městech a nakonec v letech 1745-6 in Londýně. Po dalších cestách (Drážďany, Kodaň, Neapol, Praha) se usadil v roce 1752 ve Vídni, kde se brzy účastnil přípravy představení ve Dvorním divadle (Burgtheater), komponoval francouzské opéras comiques a italské kusy pro dvorní slavnosti, čehož je námi uváděná La Danza příkladem. Až roku 1759 získal oficiální post skladatele a kapelníka dvorních divadel a získal královskou penzi.
Důležité bylo pro něj setkání s básníkem R. Calzabigim a choreografem
G. Angiolinim, z jejich spolupráce vznikla přelomová díla jako balet Don Juan (1761) a opera Orfeo ed Euridice (1762). Následovaly roky úspěchů jeho baletních a operních děl jak ve Vídni, tak v Paříži, kde uvedl kupříkladu opery Iphigénie en Aulide a Armide a zahájil plodnou spolupráci s choreografem J.-G. Noverrem. Jeho uměleckým krédem bylo dosažení výrazové jednoty hudebního divadla, ve kterém upřednostňoval jednoduchou, přímou zápletku, která zrcadlila úpřímné a srozumitelné lidské emoce, se kterými se diváci - na rozdíl od opery seria - mohli ztotožnit a spoluprožívat je se zpívajícími nebo tančícími interprety. Jeho hudba dramata a emoce jen neilustruje, ona je obsahuje.
út 1. 9. / 19.30 / kaple Božího těla (UCUP)
Mystické koncerty a kantáty
J. S. Bach: Ricercar a 6 z „Hudební obětiny"
J. S. Bach: Koncert d-moll pro housle a orchestr
(rekonstrukce z cembalového koncertu - BWV 1052)
(Allegro) - Adagio - Allegro
Sólista: Václav Návrat - barokní housle
A. Vivaldi: „Ascende laeta" - kantáta pro soprán a orchestr, RV 635
(Allegretto) - Recitativo - Presto
Sólista: Markéta Mátlová - soprán
J. S. Bach: Koncert g-moll pro housle a orchestr
(rekonstrukce z cembalového koncertu - BWV 1056)
(Allegro) - Largo - Presto
Sólista: Václav Návrat - barokní housle
Tomáš Hanzlík: Concerto grosso na téma B A C H pro smyčcový orchestr
A.Vivaldi: „Nulla in mundo pax sincera" - kantáta pro soprán a orchestr RV 630
Allegro - Andante molto - Recitativ - Larghetto - Allegro
Vivaldi Orchestra Praga - Václav Návrat - barokní housle
Sólistka: Markéta Mátlová - soprán
Vivaldi orchestra Praga je jedním ze souborů založených hudebníkem, literátem a výtvarníkem v jedné osobě - Václavem Návratem. Soubor řízený od prvních houslí se zabývá autentickou interpretací barokní hudby na dobové nástroje nebo jejich kopie. Orchestr má neopakovatelný zvuk s nádechem dravosti a syrovosti, vyvolávají iluzi dokonalé výrazové bohatosti barokního stylu. Důvodem vzniku orchestru s tímto názvem byly nové muzikologické objevy o přítomnosti a vlivu Antonia Vivaldiho v Čechách. Vivaldiho hudba sem byla přinesena v souvislosti s italskou operou. V Čechách byly provedeny čtyři jeho opery, a tak se zájem záhy rozšířil i o Vivaldiho jako autora koncertů a duchovních skladeb. O Vivaldiho se intenzivně zajímal i Johan Sebastian Bach, v 18. století mnohem méně ceněný než dnes. Dokladem tohoto zájmu je řada Bacových transkripcí Vivaldiho skladeb. V rámci koncertu zazní i stylově kontrastní skladba Tomáše Hanzlíka Concerto groso, která ve své pomalé větě medituje nad písmeny (tóny) B A C H.
po 14. 9. / 19.30 / atrium jezuitského konviktu (UCUP)
čt 17. 9. / 19.30 / atrium jezuitského konviktu (UCUP)
Facetum musicum
(pasticcio z oper A. Vivaldiho, G. F. Handela, A. Lottiho z r. 1738)
Markéta Večeřová - Libertas, Vladimír Třebický - Diogenes, Anna Jelínková, Jan Milušek, Rostislav Baláž, Pavel Maška - Epikurejci, Dominika Kellnerová - alter ego Libertas, Vojtěch Fryblík, Jindřich Večeřa - chlapci. Basso continuo a nastudování - Marek Čermák, koncertní mistr - Lukáš Mik. Scéna a kostýmy - Vendula Johnová, Režie a umělecké vedení Ensemble Damian - Tomáš Hanzlík.
Latinská karnevalová opera Facetum Musicum (Hudební žert) pochází z cisterciáckého kláštera v Oseku v severních Čechách. Opis díla, datovaný 1738, je uložen v Českém muzeu hudby pod názvem Musikalisches Kurzweil-Spiel. Jak latinský, tak i německý název jsou vlastně pouze podtitulem díla (podobně jako například „dramma per musica"), neboť neříkají nic o obsahu kusu. Opera byla hrána v době masopustu, kdy bylo i v klášterním prostředí dovoleno obveselení mysli i těla před nadcházející dobou postní. Libreto neznámého autora odráží tuto uvolněnou karnevalovou atmosféru v příběhu čtyř Epikurejců - rozjařených dvořanů, které pobízí alegorická postava Svoboda (Libertas) k rozličným radovánkám. Každý ze čtyř Epikurejců má v oblibě některou lidskou slabost - jídlo, pití, hudbu, hru. Klášterní prostředí kusu se odráží v tom, že mezi opěvovanými neřestmi se neobjevuje láska k ženám. Podle staré antické anekdoty vstupuje do hry filosof Diogenes, který je pobouřen rozpustilým chováním Epikurejců, a k jejich zahanbení vymyslí zvláštní prostředek: rozsvítí lucernu a za bílého dne jde hledat lidi, kteří nebudou lidmi jen podle jména, ale i podle svého chování. Svou kritikou však nic nezmůže a vypeskován Epikurejci se vrací zpět do svého sudu, skrovného obydlí, jež si vyvolil jako výraz pohrdání lidským přepychem. Jeho obžaloba Svobody jako původkyně tohoto veselého počínání vyznívá naprázdno; Svoboda vítězí na celé čáře a Epikurejci jí slavně vzdávají hold.
Hudba opery představuje jeden z nejzajímavějších fenoménů české barokní hudby. Ve skutečnosti se jedná o pasticcio z italských operních árií, které byly vybrány a přetextovány neznámým upravovatelem. Pasticcio (z italštiny, překládá se jako „paštika", „slátanina") bylo poměrně běžnou technikou operní praxe 18. století. Princip spočíval ve vkládání starších árií do nových oper, bez ohledu na to, zda byly dílem autora prováděného kusu nebo úplně jiného skladatele. Důvody pro vytváření takovýchto hudebních „paštik" byly různé; nejčastěji se uvádí diktát pěveckých hvězd, s nimiž jejich oblíbené árie „putovaly" z opery do opery podle vkusu a nároků publika. Skladatelé či impresáriové mohli rovněž sáhnout po cizí či vlastní árii z časových důvodů, kvůli instrumentaci atd. Na principu pasticcia je vytvořena i hudba opery Facetum Musicum. Její autor, snad hudebně vzdělaný člen řádu či laický zaměstnanec kláštera, vybral několik italských árií a sborů, přikomponoval k nim recitativy a sestavil tak nové dílo. Pokud nebyl sám autorem textu, velmi úzce s libretistou spolupracoval.
Výběr árií byl přitom limitován mnoha hledisky: metrická stavba a rozložení přízvuků původního italského textu árie muselo korespondovat s nově podloženým latinským textem a zároveň bylo žádoucí, aby byl v souladu s významem textu i základní afekt árie a celkový charakter zhudebnění. V neposlední řadě byla volba vhodných árií omezena také tím, jakou hudbu měl autor k dispozici. Nutno ovšem říci, že výběr a sestavení árií, stejně jako kompozice recitativů, prozrazují zkušeného hudebníka s mimořádným respektem k výrazovým nuancím textu. Ve výstavbě dramatu přicházejí ke slovu různé typy árií se širokou škálou instrumentačních efektů, recitativy přecházejí na mnoha místech v arióza, kde skladatel přispívá k charakteru slov vtipně zvolenými hudebními prostředky.
Určení jmen skladatelů, jejichž árie byly použity při vytváření opery Facetum Musicum, bylo vpravdě detektivním muzikologickým oříškem - dnes však již známe autory plné třetiny hudby. Předehra a dvě árie s koncertantními dechovými nástroji „Apportate epulas" a „Ferte pocula" byly nalezeny v opeře La Vittoria d'Amor coniugale (Neapol 1712), která je s nejvyšší pravděpodobností dílem benátského skladatele Antonia Lottiho (premiéra v Benátkách 1710 jako Isaccio Tiranno). Další árií, jejíž určení bylo vskutku šťastnou náhodou, byla závěrečná árie Svobody „Quis vestrum me non amplectatur". Tato árie pochází z opery Antonia Vivaldiho Orlando finto pazzo (Benátky 1714). Dalšími áriemi, které se podařilo určit již poměrně snadno, byly dvě árie z opery Georga Friedricha Händela Agrippina (Benátky 1709). Jedná se o árii Svobody se sólovým hobojem „Libertati campus patet" a árii Čtvrtého Epikurejce „O quam sapit mihi vinum".
Výskyt italské opery jako nejvlastnějšího projevu světské hudby může sice být v klášterním prostředí překvapivý, v české barokní kultuře však není výjimkou. Operní árie s novým latinským textem byly běžnou součástí repertoáru naší chrámové hudby; jejich použití v dramatickém kontextu je ovšem výjimkou. Právě opera Facetum Musicum dokládá nejen míru rozšíření italské opery na našem území, ale i schopnost tvůrčího uchopení tohoto hudebního druhu domácím skladatelským živlem.
st 23. 9. / 18.00 / Mozarteum Arcidiecézního muzea
Cadmus et Hermione
(projekce opery Jeana-Baptisty Lullyho)
Záznam inscenace souboru Le Poème Harmonique s komentářem Gabriely Coufalové
Le Poème Harmonique se jakožto sdružení sólistů zformovalo v roce 1998 pod vedením Vincenta Dumestra. Své umělecké aktivity orientuje na hudbu 17. a raného 18. století. Vedle hudební linie - vokální a instrumentální - soubor hojně spolupracuje s dalšími obory; společně s herci a tanečníky se podílejí na komorních dílech - Le Ballet des Fées, Il Fasolo - a od roku 2004 také na velkých jevištních produkcích, viz Le Bourgeois gentilhomme, comédie-ballet Molièra a Lullyho či Carnaval baroque, kde se originálním způsobem kombinuje italská hudba a cirkusové umění. Soubor se také navrací ke kořenům francouzské a italské staré hudby, a to tím, že nachází její vztah k hudbě lidové. Například nahrávka Aux Marches du Palais (Z trhu k paláci) je věnována francouzským písním z ústní tradice. Nejdůležitější produkcí sezóny 2008/2009 je uvedení celovečerní Lullyho opery Cadmus et Hermione, na jevišti Opéra Comique v Paříži. Jde o první operu v historii ansámblu, stejně jako o první Lullyho tragédie lyrique.
Soubor se u nás proslavil uvedením Molièrovy komedie s tanečními a hudebními vstupy Měšťák šlechticem, která byla uvedena v roce 2006 ve Stavovském divadle. Záznam představení již několikrát s velkým úspěchem odvysílala Česká televize. Za DVD Měšťák šlechticem obdržel soubor ocenění (Grand Prix de l'Académie Charles Cros, Diapason d'Or) a bylo vyhlášeno jako nejlepší DVD roku 2006. Též obsazení souboru je ojedinělé - instrumentář zahrnuje téměř zapomenuté hudební nástroje s nenapodobitelným zvukem.
čt 1. 10. / 19.30 / kaple Božího těla (UCUP)
Steve Wächter
(recitál německého kontratenoristy)
program: A. Vivaldi, G. F. Händel, G. P. Palestrina, J. Krieger, T. Hanzlík
Steve Wächter se narodil v roce 1979 v Drážďanech. V roce 2008 absolvoval jako magistr na Vysoké hudební škole v Drážďanech v oboru kontratenor. Absolvoval několik pěveckých kurzů - operní árie studoval u A. Schmidta (2003), písňovou interpretaci a barokní zpěv u O. Bära (2003) a B. Schwarzové (2004). Jako sólista debutoval v Drážďanech v Händelově oratoriu Esther. Následovala řada dalších vystoupení v Bělehradě, Schwerinu, Halle, Berlíně, Herrensburku u Stuttgartu, Bamberku, Braunschweigu, Rheinsbergu, Frankfurtu nad Mohanem a Výmaru. Repertoár Steva Wächtera zahrnuje díla Monteverdiho (Mariánské nešpory), Vivaldiho (Stabat Mater), Händela (Saul), Bacha (kantáty), ale i Orffa (Carmina burana) a Bernsteina (Chichesterské žalmy). Z operního repertoáru zpíval Harryho (Britten: Albert Herring), Orfea (Gluck: Orfeus a Eurydika) a ztvárnil titulní role v Händelových operách Amadigi di Gaula, Giulio Cesare in Egitto, Ottone a Orlando. V Národním divadle v Praze vystupoval v operách Antigona Josefa Myslivečka (2006) a v Lacrimae Alexandri Magni Tomáše Hanzlíka (2007).
po 5. 10. / 19.30 / atrium jezuitského konviktu (UCUP)
Harlekýnova dobrodružství
(commedie dell´ arte)
Pantomima divadla Facka a Ensemble Daman inspirovaná klasickými náměty commedia dell´ arte s hudbou Tomáše Hanzlíka Víta Zouhara a Phillippa Jacoba Rittlera měla premiéru na festivalu Baroko 2007. O rok později byla přeinstrumentována pro saxofony a rozšířena o klasický „damiánský" vokální kvartet. V této nové instrumentaci se v Olomouci představí poprvé.
Divadlo Facka
Michal Bumbálek - Harlekýn
Gabriela Štefanová - Kolombína
Sergej Sanža - matka, holič, Dottore , krejčí
Kostýmy - Marie Mukařovská, Gabriela Štefanová
Obsah pantomimy:
Kolombína zdeptala Harlekýna úklidem společné domácnosti tak, že vysílením usnul.
Ve snu se ocitá na začátku jejich vztahu, kdy se jí teprve dvoří. Jejich vzájemné lásce brání Kolombínina matka, které chudý Harlekýn není dost dobrý. Harlekýn se tedy rozhodne dát pořádně do gala a vydá se k holiči. Opilý holič Harlekýna tak zřídí, že ani druhý pokus o námluvy není úspěšný. Dalším nápadem je kulinářské umění, ale ani jako virtuózní kuchař se matce nezalíbí. Za Kolombínou totiž dochází starý, ale bohatý Dottore. Když to Harlekýn zjistí, utíká ke krejčímu, kde si nechá ušít Dottoreho kostým. V něm se pak bez problémů vetře do rodiny Kolombíny. Matka nechává děti o samotě a vyráží na nákupy. Kolombína nejprve odmítá Dottoreho, ale když poznává svého milého, padnou si do náruče. Na dveře však tluče pravý Dottore. Harlekýn se převlékne za Kolombínu a hraje s dědkem milostné divadlo, při kterém ho okrade. Když se na scéně objeví Kolombína převlečená za falešného Dottora, vše se ještě víc zašmodrchá. Nakonec dá Harlekýn Dottoremu pořádnou nakládačku a Kolombíně navrhne společný útěk. Cestu jim však zastoupí matka. Harlekýn si její přízeň koupí Dottoreho měšci.
Harlekýna probouzí ze sladkého snění milovaná Kolombína. Jak se ale dnes podobá své matce?
Strašná travestie o těhotném starostovi
Komorní a velmi krátká opera Tomáše Hanzlíka vznikla na zapomenutý mladický text bratří Hrbků. Příběh pojednává o dvou podvodnících, kteří se rozhodnou obrat o peníze bohatého, tlustého a hloupého starostu města Milána.
Za úplatu se mu snaží prodat lékařskou službu - připravit ho o velký pupek.