Ensemble Damian - La Nascita del Diamante

Johann Hugo von Wilderer / Giorgio M. Raparini

La Nascita del Diamante

Zrození Diamantu

___

Hudba / Music: Johann Hugo von Wilderer (cca 1670 - 1724)

Libreto / Libretto: Giorgio M. Raparini

Režie / Stage Director: Tomáš Hanzlík

Umělecké nastudování / Rehearsed by: Tomáš Hanzlík & Ensemble Damian

Kostýmy  a scéna / Costumes and Set: Vendula Johnová, Tomáš Hanzlík

Obsazení / Scoring: S 1-3, A 1-4,T,B, fl 1-2, vn 1-2, vla, vc, cb, cemb.

Stopáž / Durata: 60´

 


___

V kroměřížském arcibiskupském archivu se zachovaly partitury dvou oper, provozovaných na konci 17. století na dvoře kurfiřta Johanna Wilhelma v Düsseldorfu. Za jakých okolností se tyto dva skvostné kaligrafické opisy do Kroměříže dostaly, zůstane asi jednou pro vždy záhadou. Tříaktová opera Qinto Fabio Massimo (1697) na libreto Giorgia M. Rapariniho má na titulním listu tužkou připsáno jméno Johanna Huga von Wilderera. Díky existenci tištěného libreta zachovaného v Düsseldorfu nemůžeme o autorství hudby pochybovat. Druhá partitura psaná stejným rukopisem skrývá zatím neznámé dílo s názvem La Nascita del Diamante. Jak nás informuje titulní list, byla zkomponovaná a uvedena k narozeninám kurfiřta na základě objednávky jeho snoubenky. O autorech textu a hudby se však nedozvídáme nic. Po srovnání stylu obou oper můžeme s trochou odvahy považovat za autora hudby stejnou osobu.

Opera je napsána v dobovém italském stylu s nápadnými francouzskými vlivy. Záře dvora Ludvíka XIV. je zde cítit i v textové složce. Hudba přináší defilé nádherných melodií, ale ani afektované recitativy nejsou z hudebního hlediska stagnací. Árie Feba a Zefira s množstvím virtuózních koloratur (nepřerušeně až 7 taktů) jsou tím nejobtížnějším, co bylo na konci 17. století pro kastráty napsáno. Závěrečný balet (Entree, Sarrabande, Menuet) je psán jinou rukou. Ve Wildererových operách byla hudba nezávislých orchestrálních částí zpravidla komponována dvorním hudebníkem Georgem Andreasem Kraftem.

___

Příběh zrození Diamantu

Začíná krásný dubnový den, slunce pluje po obloze. Obláčky kolem něj vesele tančí až do chvíle, kdy je rozfouká vítr.
Na scénu přichází šest okřídlených hudebníků (much a brouků). Chválí slunce za teplo, které jim zajišťuje život. Sluneční žár se však stále stupňuje, až jsou vyděšení adoranti přinuceni utéct do stínu.

Zefiro (pán větru) přihlížející celému hemžení volá o pomoc a dovolává se pořádku ročních období. Jeho voláním je probuzena Berecintia (paní země). I ona s úlekem zjišťuje, že právě zrozené rostliny nemají dost sil růst. Volá na slunce jako na svého zrádného milence.

Zefiro zdraví Berecintii a oba společně uvažují o záchraně kvetoucí rodiny. Na jejich volání o pomoc odpovídá z oblohy Febo (pán slunce). Ten jim vysvětlí, že onen jas přináší k uctění dne narození hrdiny Johanna Wilhelma. Berecintia chce s Febem počít a porodit diamant s vladařovou podobou. Společně se Zefirem zpívají o úsilí, které může dát hrubým věcem vzhled pokladu.
Berecintia, která má již ve svých útrobách rodící se démant, pocítí bolest. Febo nabádá k poslušnosti, neboť vladař je odměnou jenom svým oddaným. Neposlušné čeká trest. Zefiro připomíná, že démant může skrývat i oheň.

Febo vyzívá k přípravě porodu a veselých tanců. Objeví se hora Atlas.

Zefiro děkuje za poctu, že může být u takového zrození. Vyzývá vánky, aby stvořily kolébku královskému dítěti.

I Berecintia, která dává růst diamantu, chválí právě narozeného krále. Febo slibuje králi záři a podporu. Vyzívá horu Atlas, aby začala chrlit diamanty. Balet může začít.

___

Autor

Německý skladatel Johann Hugo von Wilderer (nar. v Bavorsku 1670 - 71, zemř. v Mannheimu, pohřben 7. 6. 1724) byl důležitou osobou v hudebním establišmentu düsseldorfského dvora, později přesídleného do Heidelbergu a Mannheimu. Úplně první existující záznamy o Wildererovi prokazují, že v r. 1692 byl dvorním varhaníkem v kostele sv. Andrease v Düsseldorfu. Dvorní listina, vyhotovená Giorgiem M. Rapparinim jako slavnostní sborník k narozeninám kurfiřta Johanna Wilhelma v roce 1709, nazvaná "Le portrait du vrai merite dans la personne serenissime de Monseigneur L´Electeur Palatin", zahrnuje stručné biografické rysy pěti nejdůležitějších hudebníků ve dvorní kapele (viz Croll). Rapparini dosvědčil Wildererův bavorský původ a jeho studium u slavného italského hudebníka nazývaného "Negrentius" (Giovanni Legrenzi). Nenašlo se však žádné svědectví, které by naznačovalo, kdy mohl být Wilderer v Benátkách anebo jak dlouho mohl být Legrenziho žákem. Wilderer byl již vícekapelníkem na düsseldorfském dvoře v r. 1696, a v r. 1703 byl doporučen za dvorního kapelníka. Dne 11. 3. 1698 se oženil se s Marií Lambertinou Dahmen a měl s ní devět dětí.

Wildererovy opery byly komponovány převážně pro düsseldorfský dvůr mezi roky 1695 a 1713. V r. 1716 kurfiřt Johann Wilhelm zemřel a jeho následníkem se stal jeho bratr Karl Philipp, který vydržoval svůj dvůr v Innsbrucku. Následně pak spojil innsbrucký a düsseldorfský hudební establišment, nejdříve v Heidelbergu a v r. 1720 v Mannheimu, kde se ujal budovy nového paláce. Tyto sloučené skupiny pod spojeným vedením Wilderera a Jacoba Grebera z Innsbrucku se později staly základem slavného orchestru "mannheimské školy", štědře podporovaného kurfiřtem Carlem Theodorem.

Wilderer zůstal aktivní v dvojí funkci - jako kapelník i jako skladatel až do své smrti v r. 1725. Jeho posledním významnějším dílem byla duchovní opera Esther, provedená jako oratorium v Heidelbergu v r. 1723 a jako opera v Mannheimu 17. 3. 1724.

Wildererův význam vyplývá částečně z jeho přechodného zaměstnání u knížat - kurfiřtů v Düsseldorfu/Mannheimu. Hudební aktivity na těchto dvorech ovlivnily jak historii německé opery v pozdním 17. století, tak první období hudebního vývoje vedoucího k mannheimským skladatelům období raného klasicismu. Düsseldorfský dvůr shromáždil četné talentované hudebníky a ti - na oplátku - přilákali mnoho vynikajících komponistů, jako byl např. Steffani, který vytvořil v Düsseldorfu tři ze svých oper: Arminio (1707), Tassilone (1709) a Amor vien dal destino/Il turno Enea (1709). Händel navštívil düsseldorfský dvůr v letech 1710, 1711 a 1719. Wildererovy existující opery vykazují předvídatelnou podobnost s benátskými operami pozdního 17. století. V těchto dílech jsou patrné i prvky francouzské hudby, jak je to časté u německých oper a baletů toho období. Hudba nezávislých orchestrálních částí jako např. předehry, nebyla komponována Wildererem, ale dvorním hudebníkem Georgem Andreasem Kraftem.

___

Dokument České televize o vzniku opery

Protože není možné přímo vkládat videa České televize na tyto stránky, můžete video (délka 4:30 min) zhlédnout zde.

Anotace z webu České televize:

Reportáž: La Nascita del Diamante

V kroměřížském arcibiskupském archivu se vzácně zachovaly partitury dvou oper, provozovaných na konci 17. století na dvoře kurfiřta Johanna Wilhelma v Düsseldorfu. Jednou z nich je alegorická narozeninová oslava kurfiřta s názvem La Nascita del Diamante (Zrození diamantu). Hudbu napsal Johan Hugo von Wilderer a libreto Giorgio M. Raparini. Operu provedl soubor Ensemble Daman, v rolích Feba a Zefíry se zaskvěli sopranistka Markéta Večeřová a kontratenorista Jan Milušek.

___

Fotogalerie

Odkaz na reportáž České televize